1/7
SHRNUTÍ VÝVOJE (posledně menší shrnutí v roce 2016 a do té doby jen občas krátká analýza na vývoj, realizaci kroků) k CHORVATSKU - v rámci celkové aktualizace států světa, což jsem začal realizovat k 09/2020 a pokračuje to nyní i zde.
Všechny témy k Chorvatsku jsou přečtené a ke svému obsahu aktualizované o dosavadní vývoj včetně staveb a investicí i po mojem výpadku v roce 2020. Nyní následuje vícero příspěvků po sobě, což odpovídá tomu rozsahu informací a vývoje od získání nezávislosti po dnešní dobu s důrazem na silniční infrastrukturu a její rozvoj. Důraz značí i proměnu zájmů kolem toho.
Celou všeob. tému jsem přečetl, aktualizoval jsem základní údaje, opravil aneb odstranil neplatné odkazy. Odstranil jsem z tohoto vlákna celkem 20 příspěvků. Celkem jsem odstranil z celého vl. fóra k Chorvatsku 62 příspěvků, což je za 10 let psaní od mnoha uživatelů s různým obsahem a jednoduše již to nešlo ničím nahradit. To, co nahradit šlo, tak to má aktualizován odkaz nebo odstraněn pouze odkaz, pokud to nenarušilo obsah příspěvku a na něj navázanou debatu. Proto je někde k vidění v poznámce příspěvku
odkaz je neplatný, ale jeho odstranění by poškodilo obsah příspěvku, tedy se jedná o konstrukčně důležité příspěvky s možností dohledání informací jinde. Co se dalo, to jsem aktualizoval.
Je nutno si uvědomit, že jen tato téma je největší témou ze všech i států světa (odhlédnout od dalších vl. fór k státům EU; třeba že celá Itálie má podobně příspěvků jak jen tato jedna téma). Do této témy je vícero odkazů z ostatních tém v sekci Chorvatska a byla snaha udržet ten obsah. Na první straně došlo k aktualizaci několika odkazů až po celou aktualizaci příspěvků. Zachovávám model úvodních kvalitních příspěvků, kdo sem jede a pak vždy je snaha o aktuální stavy v rámci tématu, ale čím rozsáhlejší vlákno, tím horší to je. Proto taky realizuji dle zájmu aktualizaci i v rámci webových stránek nebo každoročně ve všeobecním vláknu. Stejně je těch informací mnoho a ani tomu nemůže být jinak vzhledem k tomu kolik lidí sem cestuje a to převážně po zemi. K tomu proto slouží další vlákna i s ukázkou návaznosti smyslu a limitů třeba těch dálnic. Lidi sem jezdí na dovolenou, ale místní obyvatelstvo tady chce i v klidu žít a stát se rozvíjí dalším směrem.
Populace se za uplynulou dekádu zmenšila o 0,6 mil. na 4,1 mil. (-13%). Nikdy tady nežilo 5 mil. lidí, ten strop byl právě v roce 1990 v pásmu 4,7-4,8 mil. Je to dáno válkou, která tady způsobila i mnoho psychických traum, poškození infrastruktury a snížení průsmyslové základny navazující na obchodní vazby s dalšími zeměmi. Pokračovalo to poslední velkou hospodářskou krizí a část mladých lidi odešla pryč za prací a výdělkem jinam v mnohem větším rozsahu, než kdy doposud. Pokles obyvatelstva se zpomaluje, ale hranice 4 mil. se pravděpodobně během příštích 5 let již neudrží. Chorvatská predikce demografického vývoje pak předpovídá stav 3,4 mil. lidí v roce 2050. Ve 4 největších metropolích (Záhřeb, Split, Rijeka, Osijek) tady žije 1/3 obyvatelstva a celková urbanizace již přesahuje 57%. Vzhledem na politiku Chorvatska se hranice 60% dosáhne až koncem dekády kolem roku 2029. Je snaha vytvořit kvalitní spojení na města bez nutnosti se do nich stěhovat. Podél moře se lze uživit v cestovním ruchu bez nutnosti se sem přestěhovat a ve vnitrozemí se i nadále uživí vesnice jako takové díky vládní politice. Průměrný věk činí 44 let. Konstatovat se ale dá, že mladí lidé zde již i zůstávají, ale zakládají rodiny později a často s max. 2 dětma, protože ta vládní politika je tak sestavená.
Začnu pohledem, který probudil Chorvatsko do reality a sice finanční krize 2008. Za uplynulých 10 let Chorvatsko dokázalo stabilizovat hospodářské poměry a naučit se žít i s nižší silniční výstavbou. Protože předtím se postavilo za 10 let to, co se jinde postavilo za 30 let. Výstavba, která započala masivním způsobem koncem druhé poloviny 90. let 20. století se udržela až do druhé poloviny další dekády, kde pak zásadně musela zpomalit pro nastupující hospodářskou krizi. Za to období se postavilo 750 km dálnic, opravilo mnoho set km státních silnic, župních silnic a masivně obnovila tisícovka pláží (s návozem štěrku, písku a betonovou úpravou vybudováním chodníčků) včetně desítek přístavních mol a břehů. Chorvatsko to financovalo nejdříve z U.S. pomoci, U.S. úvěrů, státním rozpočtem, z devizových příjmů, z privatizace státních podniků, ze společných podniků mezi státem (a jeho firmama) a soukromým kapitálem a samozřejmě i z úvěrů různých bank. Tohle vše v kombinaci se státním inženýrstvým, plánováním vychazejíc z dob Jugoslávie a podporou stavebního sektoru; kdy třeba muž, který předtím pracoval v podniku navázaném na "Bělehrad", pak byl ve válce a došel o práci, ale mohl si založit rychle a snadno živnost, obstarat nákladní vůz a dělat partnera při přepravě materiálů. A na něj navázáná rodina, žena s 3 dětma a barákem někde u moře s rodiči. Hned po osamostatnění mělo Chorvatsko státní dluh ve výši 25% HDP a stát bylo potřeba nakopnout. Tedy zcela běžný způsob U.S. vnímání po založení státu a jak jej infrastrukturně zesilnit. Chorvatsko tento model znásobilo a rozšířilo do celé země, ale odklonilo se od několika pravidel, čímž se výstavba začala prodražovat a jak došla krize, tak musel nastat útlum. Nejdříve byla snaha udržet i nově zadané zakázky jako most Pelješac, který se již budoval, dálnice do Dubrovniku, která byla již ohlášená a další a další projekty napříč stát, o kterých si lze tady číst se dostávají do skluzů a bez ochoty evropských institucí za ně platit, protože stavby bez posouzení dle pravidel EU jednoduše EU neproplácí a nefinancuje. Takže tehdy EIB odmítla financovat most Pelješac, ale nyní ho EU bez problémů financuje. Jenomže se upravil projekt, přidala ochrana ŽP a transparentně tendrovalo. A to je to, čemu se musel stát naučit a sice transparentně přidělovat státní zakázky, tedy zakázky z veřejných peněz. Nepomohla ani manipulace tendrů na dálnici A5, jednoduše do té doby tam peníze z EIB/EBRD nejsou a chorvatské podniky to začínají chápat. Dluh (silniční) samotný byl začátkem krize v úrovni 3 mld. €, což byl dluh dvou dálničních firem HAC a ARZ a podniku HC odpovědného za státní silnice. Neřešením situace a nabalováním dalších půjček již krátkodobých a s větším % dostávají podniky do situace s dluhem ve výši 4 mld. € a mezičasem padá HDP, stát se ocitá v recesi, čímž se i zadlužení % zvedá z 5% na 9%, ale ještě stále se pomalu staví: na A1, na A5, na A7, A11 ... ale nakonec je změna vlády a ohlášená razantní změna státní politiky. Zastavuje se výstavba mostu Pelješac, nezahájila výstavba dálnice A1 což ani nikdo neočekával, zpomaluje výstavba na A11 a A7 se dostavuje v rozestavěném a ohlašuje se, že se zkracuje její délka, vypadává z plánů její náhradní trasa a délka v rozsahu necelých 45 km se považuje za 100% A7, která začínala na hranicích se Slovinskem a končila pod městem Rijeka. Dále se přerušila celá řada silničních projektů, odkládají modernizace letišť a zastavuje se přísun peněz do žup a měst na rozběhnuté akce. Pokud by vláda předtím dovedla porozumět rozsahu krize a sama zpomalila masivní výstavbu, tak se nemuselo stát tohle, protože tohle uvrhlo celý stát do ještě větší recese a sociálního úpadku. Nastává vlna zdražování (i pobytů, daní z nich, mýtného atd.), zvedají sa daně za odpad a lidé nemají mimo sezonu práci, takže se situace 15 let od ukončení války dostala do válečného období, co se finanční situace a sociálního statusu týče. Na novou vládu čekalo zadlužení silničních firem ve výši 4,5 mld. € a již 11% v poměru k HDP, než se provedla tato úprava. Cíl nové vlády bylo odprodat koncesním způsobem všechny státem vybudované dálnice. U toho procesu jsem byl tak jak i u procesu předtím, kdy jsem definoval úseky, které se mají budovat dál a v jaké návaznosti, ale chorvatská vláda nečekala, že dostane nabídku od všech silných podniků v Evropě ve výši 3 mld. € za 30 let koncese až 5 za 50 let. Situace ale byla celkově problematická, co se peněz týče. I tyto koncese stojí na financování dalších bank a ta důvěra v Chorvatsko jako takové klesla. Model Bina Istra s tou cenovu linii nemá hodnotu na mnoha ostatních dálnicích. Dálnice duchů během roku si musejí na sebe vydělat, pak bylo několik úprav a snaha o zvednutí této částky, ale to pak komplikovalo možné investice v tomto čase. Problém se této vládě nepovedlo vyřešit, protože se zvedla vlna národního odporu a znechucení, hrozilo referendum k této otázce, které bylo zrušeno NS, protože dálnice se v tomto vztahu nemůžou stát předmětem referenda, ale jsou nové volby a tato vláda z pochopitelných důvodů padla. K moci přišlo jiné seskupení na čele znovu s HDZ, které se mezičasem ale očistilo a do segmentu ministerstva dopravy usedl podpředseda HDZ, tedy strany, která za tou masivní výstavbou stála od vzdniku státu, poměrně mladý politik, který prosadil změny v straně a formou 3 konaných konferencí na tému, jak řešit tuto situaci dostává návrhy a rozhodl se dokončit formu koncesního odprodeje s tím, že Chorvatsko nemá peníze na splácení dluhů, které již atakují 5 mld. € (ty 2 mld. tak skočili za těch pár let na úrocích a udržení výstavby - která nebyla kryta rozpočtem pro recesi) v poměru k 13% HDP. Někde před koncem tohoto procesu jsou ale i politická jednání a Chorvatsko dostává návrh na pomoc formou refinancování nevýhodných úvěrů ve výši 3 mld. €. Manažment si vzala pod křídla jak EBRD tak Světová banka, chorvatská delegace byla taky ve Washingtonu i Německu a jsou vytvořené podmínky pro úvěr v eurobondech, o který byl mimořádný zájem a následně byl další úvěr od seskupení bank, čímž se povedlo refinancovat zadlužení. Pod podmínkama, že nová výstavba se bude řídit pravidlama EU, že se transformuje celá správa podniků, že se zloučí ARZ pod HAC, že se reformuje HAC, že se zavede nové automatizované mýto a bude se šetřit tak, aby se do výstavby zapojilo čerpání EU fondů. Dopady této krize uplynulé desetiletí, krize hospodářské a stavební mají dopady na život v zemi tím, že prudce stoupala cena stavebních prací pro výpadek firem, pro výpadek jejich lidí. Najednou lidé nemají práci a jdou zcela pryč. Ukončená podpora úlev na materiálech prodražuje realizaci apartmánů po celé zemi. Proto dlouhé roky jen "trčí" skelety, ale patra se nedokončují. Když není dokončeno, omítnuto, neplatí se za to daně. Uplynulá dekáda byla o snížení výdajů na veterány, na sociální pomoc pro lidi s psychiatrickými nemocemi po válce a tito lidi se dostávají pod starostlivost rodin, což vytváří další tlak na rodinné rozpočty. Tohle vše bylo v Chorvatsku znásobeno pocity, že není východiska ven. Dnes, mnoho žup a měst má vytvořené vlády napříč politické spektrum, mnoho lidí v rámci úřadů poslední roky spolupracuje mezi sebou ke prospěchu plánů. Tzv. staré jádro inženýrů v podnicích spolupracuje s mladšími odborníky a společnými silami Chorvatsko začalo pracovat na dokumentacích potřebných pro instituce EU. Politická kultura se změnila k lepšímu, protože si mnoho politiků nové vlny, i když v starých stranách dovedlo uvědomit náladu a demografický vývoj ve společnosti a ohrožení přežití v dlouhodobém horizontu.