Tak trochu rozepíšu výše zmíněnou stavbu
Euro-asijského tunelu v Istanbulu, není to první tunel a není to ani první silniční spojení, ale jak je známo, tak těch spojení je opravdu málo a všechny stávající jsou plné. I
nový most s dálnici, které se otevřeli přednedávnem včetně
dalšího mostního objektu nedaleko to všechno jsou opravdu velkorysé stavby, které se v Turecku realizují a tento tunel není výjimkou. Nebude zřejmě zprovozněn již letos, protože tak jak tomu bývá, tak se objevují problémy během výstavby a hovoří se o reálném zprovoznění až v roce 2017.
Z historického pohledu s vnímáním do 21. století se nedá opomenout důležitost a význam Bosporu. Místo, které oplývá cestováním mezi Marmařským mořem, Černým mořem, Středozemním mořem, místo kde se prolíná Evropa a Asie, kde se odjakživa kladl důraz na obchody, ale i na vojenský potenciál. Již odedávna se tomuto místu připisuje enormní význam, již kdysi dávno perzský král Dareios řešil jak se tudy co nejsnadněji dostat na druhou stranu. Nebylo to snadné a není ani dnes, protože úžina je široká od 750m do 3,5 km. Dnes tudy proplouvá mnoho tankerů a nákladních lodí obřích rozměrů. Větší investice do dopravy se tady začínají realizovat teprve ve 20. století. Je to region, ve kterém se v minulosti ale odpradávna budovali ohromující paláce, mešity a další stavby, i třeba taková stavba jako Haghia Sophia.
Hlavní letiště v Istanbulu se dokonce rozkládá na 2 stranách. Spojení mezi nimi není snadné. Přednedávnem (před pár lety) se otevřel i železniční tunel. To vše ukazuje, že dopravní proud se neustále zvětšuje nejen po moři, ale neustále i v rámci samotného Istanbulu mezi 2 částemi; Evropou a Asii.
Nový tunel leží ještě hlouběji než železniční. Bude mít 2 poschodí v 1 tubusu. Bude dlouhý 5,4 km s 5% max. sklonem a společně s ním se staví i 8-pruhová dálnice dlouhá 14,6 km, které je tunel součástí. Dálnice, která zásadním způsobem vyřeší i dopravní problémy hlavního letiště v Istanbulu. Jednoduše řečeno se dálnice napájí na letišti Atatürk, následně vběhne do moře, kde tunelem pokračuje, aby se záhy vynořila a napojila se na druhé straně na druhém, městském letišti. Letiště je tedy na 2 částech světa, ostatně jak všechno tady v tomto prostoru. Dálnice mj. vyřeší i dopravní problémy v celém širším okolí díky dalším vedlejším investicím. Cestování se časově zkrátí ze současného času 1,5 hodiny na 15 minut. Tunel buduje konzorcium turecké společnosti Yapi Merkezi a korejské společnosti SK Engineering and Construction pod společnou skratkou YMSK JV. Celý projekt se realizuje formou BOT (postav, provozuj a odevzdej), tunel se razil metodou TBM, mýto bude 4 dolary pro osobní vozy a 6 dolarů pro lehké nákladní vozy, přičemž provoz zde bude umožněn pouze osobní a lehké nákladní dopravě. Náklady se mají vrátit za 21 let. Koncese je celkově dlouhá 30,5 roku. Čistě pod mořem se nachází přesně 3,34 km úsek a de facto jenom tady se jede 1 tubusem, jinak jsou znovu tubusy 2. Je zajištěná maximální bezpečnost obou podlaží, jsou propojená, jsou speciálně chráněná a každých 200m je možnost na únik v případě nebezpečí, ohrožení. Část dalších tunelů je ražená formou NRTM v délce 900m. Je jen málo tunelů, které se razí vícero způsoby. Celkové náklady na realizaci tohoto projektu se odhadli na 1,25 - 1,4 mld. USD. Celá investice je hrazená v podstatě přes úvěry: EBRD poskytla 150 mil. USD, 350 mil. USD poskytla EIB, poté se na projektu účastní vícero tureckých bank a bank z Jižní Koreje. Další úvěrovou linku nabídla i Deutsche Bank. Až téměř 1 mld. USD jde přes úvěry.
Provozní výška je omezená na 3,8m a tedy provoz je umožněn některým autobusům, interní šířka má 12m. Tunel byl ražen na tu dobu 6. největším strojem vzhledem k dalším parametrům a potřebným šířkám ostění a ochranných vrstev mezi skružemi. Realizace ražby byla zpomalována pro neustálé problémy ve vodě. Zapojit do práce se muselo několik potápěčských skupin. Problémem byla i nestabilita až 40% raženého materiálu bylo tvořeno de facto naplaveninami, ale samotná skála byla velmi tvrdá. Pro praskliny neustále valila voda kam neměla. Řešil se také původ sedimentů, ale došlo se spíše z hlediska historického, kdy se z oblasti stal kanál a kdy tady byly povodně atd. Skála samotná ale obsahovala i měkší části jako slabší ílovce. Její praskliny a nestabilitu odbornící připisovali zemětřesením. Velmi nemilá jsou pak odhalení, kde byly i 200m nánosy sopečních zásahů, takže tohle vše komplikovalo výstavbu podmořského tunelu, který byl jinak pečlivě naplánován tak, aby neomezoval provoz nad hladinou. Mnoho částí a vybavení razícího stroje a příslušenství bylo speciálně vyrobeno v Německu nebo v Belgii.
Málokdo to ví, ale práce se začali na asijské straně, když se vykopala tzv. startovací jáma, která šla do hloubky až 30m. Aby se jí vůbec povedlo udělat, použilo se mnoho upevňovacích zemních kotev a práce trvali přes rok. Již to napovídalo do jakého roztříštěného terénu se půjde. Bylo to ale nezbytné a navíc v délce 160m, aby se tam vešel 120m dlouhý razíci TBM stroj. V některých místech se šlo až do 40m hloubky a aby se to vůbec dalo poskládat, tak se používali jeřáby značek Liebherr. Ve Francii se zas vyrobili speciální na gumových kolesách mechanizmy. Životnost segmentů tunelu je navržená na min. 100 let. Aby se zamezilo korozii, tak je zde speciální elektronická kontrola a detektory na korozi. Během ražby se museli neustále řešit problémy co s vyvstávajícím kamenivem, co s betonem atd. Betonáž se navíc prováděla i zvenku. Denní průměr ražení byl nakonec 6,5 m. Prvních 300m realizoval team společnosti Herrenknecht, tedy německé společnosti, která stroj sestrojila, přičemž se zaučovala průběžně parta lidí z turecké společnosti. Nutno říct, že stroj byl po proražení rozberán a odvezen zpátky do Německa.
Po vyražení tunelu se teprve mohli práce posunout dále: realizace vozovek, výstavba nouzových schodišť, realizace dopravního značení, instalace ventilace, veškerých bezpečnostních prvků atd. Projekt má být komerčně k dispozici v 04/2017 pod dohledem francouzského gigantu Egis, který je odpovědný za provoz a údržbu.
Každý se musí logicky ptát jak je tunel ochráněn před zemětřeseními. Nutno zdůraznit, že lidstvo buduje již tunely a mosty v mnoha oblastech, kde je jednak seismická aktivita častá a i co do síly velká. Tunel je navržen ve speciální konstrukci, která je navíc zesílená a má odolat až 7,5 st. richterové stupnice. Spoje se musejí dokázat roztáhnout o 75mm se šmykovým posunem 50mm. Spoje v rámci 2 nejvíce exponovaných míst, které budou nejvíce zatížené při takovém zemětřesení. Jsou zde zabudované něco jako speciální klouby, které jsou ve speciálním 7-dílovém ocelovém prstenci. Ten je propojen s hydraulickými válcemi, které při otřesech budou působit jako tlumiče. Tím absorbují onen šmyk. Po obou stranách daného spoje je speciální opěrní kroužek, nad každým další dva přechodové kruhy a tohle vše je připevněno k ostění tunelu. Tato speciální jednotka byla vyrobená speciálně na zakázku pro tento tunel v samotném srdci odborníků na tuto problematiku, v Japonsku.
Menší fotogalerie:
- Snímka10.PNG (1.24 MiB) Zobrazeno 48150 x
- Snímka11.PNG (453.18 KiB) Zobrazeno 48150 x
- Snímka12.PNG (1.32 MiB) Zobrazeno 48150 x
- Snímka13.PNG (510.74 KiB) Zobrazeno 48150 x
- Snímka14.PNG (1.1 MiB) Zobrazeno 48150 x
- Snímka15.PNG (1.28 MiB) Zobrazeno 48150 x