NSS: Obec není ostrov, avšak zasáhne-li stát do územního plá
Napsal: 28.7.2020 18:06:11
Česká justice: NSS: Obec není ostrov, avšak zasáhne-li stát do územního plánu, musí velmi vážit alternativy
28.7.2020 16:14
Stát, konkrétně ministerstva dopravy a místního rozvoje, se budou muset opět zabývat řešením výstavby železničního koridoru Ševětín – České Budějovice. Nejvyšší správní soud (NSS) totiž vyhověl kasační stížnosti obce Hosín a zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS), který stavbu potvrdil. Jde o v krátké době již o druhé rozhodnutí, v němž NSS vymezil role jednotlivých aktérů při rozhodování o stavbách strategického významu. Právo na samosprávu sice není bezbřehé, ale stát musí chránit autonomii obce, jak jen to je rozumně množné.
Trasa tranzitního železničního koridoru, který má procházet i územím obce Hosín, je součástí evropské sítě TEN-T na trase Jadran-Balt. Trať musí splňovat specifické technické parametry, dané předpisy EU. Není proto možné upravovat vedení trasy koridoru tak, aby nebyly splněny.
Soud: Právo obce na samosprávu není bezbřehé
Obec Hosín napadla u soudu dohodu, kterou o řešení umístění koridoru v území uzavřela v roce 2017 ministerstva dopravy a místního rozvoje. Z této dohody pro Hosín vyplynula povinnost upravit svůj územní plán tak, jak stanovila její příloha, aniž by však měla obec možnost do její podoby zasáhnout. Takový zásah má obec Hosín za nezákonný, neboť „nestanovuje mantinely, v jakých se musí návrh územního plánu žalobce pohybovat, nestanoví podmínky pro zpřesnění koridoru, ani neurčuje, že obec musí určitou okolnost strpět, ale výslovně určuje, jakým způsobem musí být v návrhu územního plánu žalobkyně předmětný koridor vymezen, a to včetně grafické části“.
Městský soud v Praze žalobu obce v roce 2018 zamítl, neboť podle jeho názoru je dohoda v souladu se zákonem a ústavními principy. Obec Hosín navíc nepředložila argumenty, které by zpochybnily zvolené řešení, které je podle soudu k obci vstřícným kompromisem.
Podle Městského soudu v Praze není právo obce na samosprávu „bezbřehé“, obec není v postavení suveréna, kterým je stát. Ten může do činnosti obcí zasahovat v souladu se zákonem, v tomto případě o územním plánování a stavebním řádu. „Bez regulace, kterou tento zákon přináší, a bez tomu odpovídajících limitů pro samosprávy územních samosprávných celků, by se v podstatě nedaly plánovat a uskutečňovat záměry nadmístního (zde republikového) významu. Veřejný zájem přesahující horizont obce tu převažuje nad zájmem obce na volném rozhodování o územním využití v rámci územního plánování,“ uvedl ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze.
NSS: Obec není ostrov bez zájmu na celku
Ani podle názoru Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho druhého senátu v čele s předsedou Karlem Šimkou, není právo obce na samosprávu neomezené. „Obec svou identitu, existenci a to, že vůbec nějaké právo na samosprávu má, odvozuje z existence suverénní České republiky a jejího ústavního pořádku. Není ostrovem o sobě, kterému může být zájem celku lhostejný. V té míře, v jaké je třeba zajistit prosazení zákonem aprobovaných veřejných zájmů celostátního významu, musí jim právo obce na samosprávu ustoupit,“ konstatuje NSS v rozhodnutí.
Na straně druhé je však podle Nejvyššího správního soudu potřeba zajistit ochranu autonomie obce „jak jen to je rozumně možné“. „Jinak řečeno, v mezích nadřazených pravidel jsou všechny orgány veřejné moci participující na tvorbě územního plánu obce povinny hledat a nacházet taková řešení pro uspořádání území obce, která budou v co největší míře respektovat její legitimní zájmy,“ uvedl k tomu NSS.
V daném případě umístění koridoru v areálu obce Hosín byla ministerstva podle NSS povinna „hledat takové konkrétní trasování koridoru územím obce, jež jednak minimalizuje vizuální, hlukovou a další zátěž, jednak minimalizuje plochu, která bude kvůli koridoru blokována pro další využití stěžovatelkou v souladu s jejím právem na samosprávu“.
Věc se vrací k novému rozhodnutí
Podle názoru NSS totiž zvolené řešení výrazným způsobem a na dlouhou dobu zasáhne do podoby obce, což si vyžaduje důkladné posouzení různých variant, i s jejich konkrétními dopady. Jednoduše řečeno, „komfort obce“ musí ustoupit, pokud by jiná řešení nebyla v souladu se záměrem koridoru a byla by výrazně neefektivní. Avšak pro takové rozhodnutí nepřipravil stát dostatečné podklady. Proto Nejvyšší správní soud stížnosti obce Hosín vyhověl a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí.
Ten se tak bude muset zabývat „technickými“ argumenty obce a respektovat přitom názor NSS, podle něhož technické podklady pro uzavření dohody nebyly natolik důkladné, „aby z nich přesvědčivě plynulo, že při zvážení všech protichůdných dopadů je Dohodou aprobovaná varianta (dílčí úprava původního technického řešení) vhodnější než tzv. radikální úprava vedení trasy“.
Místní komunita se musí obětovat veřejnému zájmu
Stejný senát Nejvyššího správního soudu v květnu naopak vyhověl kasační stížnosti Ministerstva životního prostředí (MŽP), které se domáhalo zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž soud vyhověl žalobě čtyř obcí proti geologickému průzkumu pro případné umístění skladiště radioaktivního odpadu.
NSS v rozhodnutí konstatoval, že místní komunity nemají právo zabránit už na počátku průzkum vhodných lokalit pro umístění trvalého úložiště radioaktivního odpadu coby věci veřejného zájmu s vysokou mírou důležitosti. A to jen proto, že si lidé nepřejí mít riziko negativních dopadů ve svém sousedství. „Pokud bude určitá lokalita při férovém zohlednění relevantních hledisek vybrána jako místo pro trvalé úložiště, musí se místní komunita ve prospěch tohoto veřejného zájmu ,obětovat´. V České republice existují v nejrůznějších oblastech, mimo jiné i v souvislosti s mírovým využíváním jaderné energie, veřejné zájmy, které se vyznačují tím, že pro jejich dosažení se musí někdy „obětovat“ jiné zájmy, práva či hodnoty. Při poměřování protichůdných zájmů, práv a hodnot je třeba, aby všichni dotčení měli právo uplatnit svůj hlas, aby všechny relevantní argumenty byly pečlivě zváženy a aby protichůdné zájmy a hodnoty byly dotčeny, jen není-li zbytí a pokud možno v co nejmenší míře, a újmy vzniklé dotčením byly patřičně kompenzovány. Nikdo však nemá právo prosazení veřejného zájmu, například vybudování trvalého úložiště, zabránit jen proto, že jeho případné negativní dopady nechce ve své blízkosti (,not in my backyard´),“ uvedl v tomto rozhodnutí druhý senát Nejvyššího správního soudu.
Petr Dimun
28.7.2020 16:14
Stát, konkrétně ministerstva dopravy a místního rozvoje, se budou muset opět zabývat řešením výstavby železničního koridoru Ševětín – České Budějovice. Nejvyšší správní soud (NSS) totiž vyhověl kasační stížnosti obce Hosín a zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS), který stavbu potvrdil. Jde o v krátké době již o druhé rozhodnutí, v němž NSS vymezil role jednotlivých aktérů při rozhodování o stavbách strategického významu. Právo na samosprávu sice není bezbřehé, ale stát musí chránit autonomii obce, jak jen to je rozumně množné.
Trasa tranzitního železničního koridoru, který má procházet i územím obce Hosín, je součástí evropské sítě TEN-T na trase Jadran-Balt. Trať musí splňovat specifické technické parametry, dané předpisy EU. Není proto možné upravovat vedení trasy koridoru tak, aby nebyly splněny.
Soud: Právo obce na samosprávu není bezbřehé
Obec Hosín napadla u soudu dohodu, kterou o řešení umístění koridoru v území uzavřela v roce 2017 ministerstva dopravy a místního rozvoje. Z této dohody pro Hosín vyplynula povinnost upravit svůj územní plán tak, jak stanovila její příloha, aniž by však měla obec možnost do její podoby zasáhnout. Takový zásah má obec Hosín za nezákonný, neboť „nestanovuje mantinely, v jakých se musí návrh územního plánu žalobce pohybovat, nestanoví podmínky pro zpřesnění koridoru, ani neurčuje, že obec musí určitou okolnost strpět, ale výslovně určuje, jakým způsobem musí být v návrhu územního plánu žalobkyně předmětný koridor vymezen, a to včetně grafické části“.
Městský soud v Praze žalobu obce v roce 2018 zamítl, neboť podle jeho názoru je dohoda v souladu se zákonem a ústavními principy. Obec Hosín navíc nepředložila argumenty, které by zpochybnily zvolené řešení, které je podle soudu k obci vstřícným kompromisem.
Podle Městského soudu v Praze není právo obce na samosprávu „bezbřehé“, obec není v postavení suveréna, kterým je stát. Ten může do činnosti obcí zasahovat v souladu se zákonem, v tomto případě o územním plánování a stavebním řádu. „Bez regulace, kterou tento zákon přináší, a bez tomu odpovídajících limitů pro samosprávy územních samosprávných celků, by se v podstatě nedaly plánovat a uskutečňovat záměry nadmístního (zde republikového) významu. Veřejný zájem přesahující horizont obce tu převažuje nad zájmem obce na volném rozhodování o územním využití v rámci územního plánování,“ uvedl ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze.
NSS: Obec není ostrov bez zájmu na celku
Ani podle názoru Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho druhého senátu v čele s předsedou Karlem Šimkou, není právo obce na samosprávu neomezené. „Obec svou identitu, existenci a to, že vůbec nějaké právo na samosprávu má, odvozuje z existence suverénní České republiky a jejího ústavního pořádku. Není ostrovem o sobě, kterému může být zájem celku lhostejný. V té míře, v jaké je třeba zajistit prosazení zákonem aprobovaných veřejných zájmů celostátního významu, musí jim právo obce na samosprávu ustoupit,“ konstatuje NSS v rozhodnutí.
Na straně druhé je však podle Nejvyššího správního soudu potřeba zajistit ochranu autonomie obce „jak jen to je rozumně možné“. „Jinak řečeno, v mezích nadřazených pravidel jsou všechny orgány veřejné moci participující na tvorbě územního plánu obce povinny hledat a nacházet taková řešení pro uspořádání území obce, která budou v co největší míře respektovat její legitimní zájmy,“ uvedl k tomu NSS.
V daném případě umístění koridoru v areálu obce Hosín byla ministerstva podle NSS povinna „hledat takové konkrétní trasování koridoru územím obce, jež jednak minimalizuje vizuální, hlukovou a další zátěž, jednak minimalizuje plochu, která bude kvůli koridoru blokována pro další využití stěžovatelkou v souladu s jejím právem na samosprávu“.
Věc se vrací k novému rozhodnutí
Podle názoru NSS totiž zvolené řešení výrazným způsobem a na dlouhou dobu zasáhne do podoby obce, což si vyžaduje důkladné posouzení různých variant, i s jejich konkrétními dopady. Jednoduše řečeno, „komfort obce“ musí ustoupit, pokud by jiná řešení nebyla v souladu se záměrem koridoru a byla by výrazně neefektivní. Avšak pro takové rozhodnutí nepřipravil stát dostatečné podklady. Proto Nejvyšší správní soud stížnosti obce Hosín vyhověl a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí.
Ten se tak bude muset zabývat „technickými“ argumenty obce a respektovat přitom názor NSS, podle něhož technické podklady pro uzavření dohody nebyly natolik důkladné, „aby z nich přesvědčivě plynulo, že při zvážení všech protichůdných dopadů je Dohodou aprobovaná varianta (dílčí úprava původního technického řešení) vhodnější než tzv. radikální úprava vedení trasy“.
Místní komunita se musí obětovat veřejnému zájmu
Stejný senát Nejvyššího správního soudu v květnu naopak vyhověl kasační stížnosti Ministerstva životního prostředí (MŽP), které se domáhalo zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž soud vyhověl žalobě čtyř obcí proti geologickému průzkumu pro případné umístění skladiště radioaktivního odpadu.
NSS v rozhodnutí konstatoval, že místní komunity nemají právo zabránit už na počátku průzkum vhodných lokalit pro umístění trvalého úložiště radioaktivního odpadu coby věci veřejného zájmu s vysokou mírou důležitosti. A to jen proto, že si lidé nepřejí mít riziko negativních dopadů ve svém sousedství. „Pokud bude určitá lokalita při férovém zohlednění relevantních hledisek vybrána jako místo pro trvalé úložiště, musí se místní komunita ve prospěch tohoto veřejného zájmu ,obětovat´. V České republice existují v nejrůznějších oblastech, mimo jiné i v souvislosti s mírovým využíváním jaderné energie, veřejné zájmy, které se vyznačují tím, že pro jejich dosažení se musí někdy „obětovat“ jiné zájmy, práva či hodnoty. Při poměřování protichůdných zájmů, práv a hodnot je třeba, aby všichni dotčení měli právo uplatnit svůj hlas, aby všechny relevantní argumenty byly pečlivě zváženy a aby protichůdné zájmy a hodnoty byly dotčeny, jen není-li zbytí a pokud možno v co nejmenší míře, a újmy vzniklé dotčením byly patřičně kompenzovány. Nikdo však nemá právo prosazení veřejného zájmu, například vybudování trvalého úložiště, zabránit jen proto, že jeho případné negativní dopady nechce ve své blízkosti (,not in my backyard´),“ uvedl v tomto rozhodnutí druhý senát Nejvyššího správního soudu.
Petr Dimun