Hezké shrnutí, určitě souhlasím s tím, že angličtina rozhodně nestačí a je mi hodně cizí přístup jednoho člena mé rodiny, který několik let žil ve Francii a odmítal se naučit francouzsky, protože se přece všude domluví anglicky. Kromě těch světových jazyků se občas hodí znát i něco "extra", aneb jak zdůrazňovali u nás na VŠ - anglicky, francouzsky, německy nebo třeba rusky umí každý, ale kdo zná takovou litevštinu, estonštinu, bulharštinu, albánštinu, řečtinu atd. (o mimoevropských jazycích nemluvě). Ono pak hodně záleží na tom, kde se člověk pohybuje a co dělá, tak aby s těmi jazyky měl nějaký rozumný kontakt. Já jsem taky třeba kdysi maturoval z němčiny, ale mimo nějakého základního porozumění a konverzace jí už prakticky neumím, protože jsem jí už nějakých deset let prakticky nepoužíval. Naopak se kvůli práci zaměřuju na slovanské jazyky (západo a východo, byť jsem se učil i základy srbochorvatštiny), takže aktivně mluvím polsky, ukrajinsky a rusky a slovenštinu s běloruštinou zvládám pasivně (rozumím+čtu). Má to pak i docela fajn výhodu v tom, že nemám problém ani s rusínskými dialekty nebo východní slovenštinou, kterým Češi obvykle nerozumí. Snažím se zvládnout alespoň základy i jiných jazyků (v mém případě evropských - za hebrejštinu fakt szacun, jak se říká polsky
), abych si třeba občas dokázal něco přečíst, ale bez nějakého výraznějšího kontaktu to samozřejmě nikam extrémně daleko nedotáhnu.
theodor less píše:Občas to jsou lidé, u kterých vám toto ignorantství vyrazí dech.
Nesuďte tak horlivě, mně to taky občas uteče a místo Česko řeknu Čechy, ale to je prostě nepozornost a určitý automatismus, rozhodně to nemá nic společného s ignorantstvím.