Nové výjimky z ochrany přírody

[P_V]

Umanutí ochránci kdovíčeho (sami o sobě mluví jako o ochráncích přírody, ale jejich skutečná motivace bývá přinejmenším sporná) jsou obvykle velmi halasní, když vedou své svaté války proti té či oné stavbě. V posledních měsících nám ale ukázali, že stejně dobře umí pracovat i v tichosti, skoro se chce říci v ilegalitě. To když bez velkého zájmu tiše protlačili parlamentem novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, v níž omezili seznam projektů, kvůli nimž lze vydat výjimku ze zákazů týkajících se ochrany památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů. Dosud bylo možné vydat výjimku z devíti zákonem vymezených důvodů. Od 1. prosince je takových důvodů již jen pět a jsou různě umně pospojovány a lehce přeformulovány, aby si zběžný čtenář nevšiml, že dva úplně vypadly. Výjimku není nově možné vydat v zájmu obrany státu a v zájmu bezpečnosti leteckého provozu nebo provozu na dopravně významné vodní cestě, nebo v zájmu stavby dálnice a rychlostní silnice.
Jako by nestačilo, že u nás mohou ochránci kdovíčeho opakovaně vstupovat se stejnými požadavky do různých stupňů řízení, což je unikátní a často aplikovaný postup. Jako by nestačilo, že spor mezi zájmy životního prostředí na straně jedné a průmyslem či dopravou na straně druhé nerozhoduje nějaký nestranný orgán, ale právě Ministerstvo životního prostředí.
Výmluvy na to, že takové legislativní prostředí po nás chce Brusel, nemohou obstát. Kdyby to tak bylo, chtěl by podobné restrikce i po zemích okolo – jenže žádná z nich tak nesmyslná omezení sama sobě nedala. A tak u nás politiku životního prostředí určuje hrstka zelených politiků, kteří jsou přesvědčeni, že příroda musí být chráněna, ať to stojí, co to stojí, dokonce i kdyby to lidstvo nemělo přežít!
Miroslav Šefara
ředitel ŘVC ČR
http://www.rvccr.cz/etc/newsletter/2009-12-10.pdf