Vrátil jsem se odsud z dovolené, takže připojím jen několik poznámek a poznatků. Za tu dovolenou jsme po jižní části Norska najezdili cca 4000 km + cesta tam přes Švédsko po dálnicích a cesta zpět přes Oslo trajektem do Dánska. Cena benzínu je skoro jediné, co není v Norsku 3x dražší než u nás (asi pouze 1,8 násobek je u ceny masa), jinak ceny opravdu jak u nás, ale musíte násobit všude! třemi, nicméně to jsme věděli už před dovolenou. O krásách té země se zde rozepisovat nebudu, to by bylo na dlouho a možná by Vás to ani nezajímalo, takže k silnicím:
Vymáhání rychlosti není výrazné. Vzhledem k mým obavám jsme rychlost ze začátku hodně dodržovali, ale byli jsme na silnici jedni z nejpomalejších. Jen 80 km/h 100 km pustinou je opravdu žůžo
Za tu dobu jsem viděl dvě statiské policejní hlídky a jednou přímo odchyt z provozu.
Výjimku tvoří obce, kde se rychlost dodržuje, ale opět se překročení viditelně nevymáhá.
Výjimku tvoří samozřejmě statické radary, na které je vždy upozorněno dopravní značkou a tyto radary nejsou nijak extrémně časté (ve Švédsku jich bylo tak 10x víc...)
Tunely - kdo je má rád, tak by sem rozhodně měl vyrazit. Norsko má 900 tunelů o celkové délce 750 km. Kolik jsme jich za těch 14 dní projeli bych ani nedokázal spočítat. Tunely jsou skoro výhradně ražené (hloubený si ani neuvědomuji) skoro výhradně v dobré geologii. Uvnitř tunelů z 90% bez jakéhokoliv ostění, slovy klasika "díra v zemi". Zabezpečení skoro žádné, bez únikových škol bez navádění k východu. V delších tunelech (nad 300 m) jsou SOS hlásky a hasicí přístroje. V mnoha tunelech není ani ventilace - pouze je využíváno komínového efektu (smrad tam kupodivu není velký). V tunelech delších jsou pravidelné odstavné zálivy. Provoz výhradně obousměrný. Rychlost neomezena (80 km/h). V tunelech se může i předjíždět (a mnohdy se při těch jejich kroucených silnicích jedná o jedno z nejbezpečnějších míst k předjetí!). Projeli jsme i známý Laerdal tunel, nejdelší silniční tunel na světě s délkou 24,5 km. V průběhu průjezdu se pro odpočinutí na oči a nebo i fyzické projíždí čtyřmi rozšířenými "jeskyněni", které jsou příjemně modře osvětleny.
Zpoplatnění: Měli jsme zakoupený Autopass pro automatické odečítání mýtného dle SPZ. V případě, že ho zakoupený nemáte, zaplatit lze na benzínkách v okolí zpoplatněných úseků (Modrá značka Kr - service). Zpoplatnění je oproti jiným cenám v této zemi za hubičku. Zpoplatněné jsou různé silnice, ale v poměru k celkové délce silniční sítě je procento, které je zpoplatněno naprosto marginální. Např. celý tah E16 Bergen - Oslo (severní) projedete bez poplatku, stejně jako E234 (jižní). Zpoplatnění je samozřejmě na okrajích Osla a do centra se zdražuje.
Žluté
vodorovné dopravní značení uprostřed je pro Norsko typické. Zajímavostí jsou pravidla pro předjíždění. Na mnoha i zcela nepřehledných místech jsou dlouhé žluté čáry (cca 1,5 metru), přerušované. Na těchto místech se
SMÍ PŘEDJÍŽDĚT i když se jedná opravdu o mnohdy ne zcela bezpečná místa. Dalším typem vodorovného značení uprostřed je přerušovaná čára s kratšími čárami (cca 0,75 m) a delšími mezerami. Takto jsou označena místa, kde je předjíždění bezpečné (a to doslova -opravdu velmi přehledné úseky). Velmi málo se vyskytuje dvojitá plná čára, kde se předjíždět NESMÍ. Jedná se především o velmi vytížené úseky Éčkových silnic, resp. silnic pro motorová vozidla (oddělený protisměr buď fyzicky nebo širokým místem s vroubkováním mezi žlutými čárami). Rychlost i na těchto silnicích omezena na 80 km/h. Lokální zvýšení zahlédnuto, ale minimálně.
Značení cílů je velmi přehledné. Silnice s označení E nemají jiné doplněné "lokální" označení. Jako směry jsou velmi často značeny jen čísla silnic s uvedením směru (N, E, W, S), případně s hlavním cílem v podobě města. Velmi užitečné jsem shledal označení čísla silnice, na kterou ta silnice, po které právě jedete, vede. Toto je řešeno číslem silnice, která je orámována čárkovaně.
Nějaké foto po přetřídění též dodám a zodpovím samozřejmě případné dotazy.