Od 04/2021 zde vládne i nadále prezident Denis Sassou N'Guesso. Slíbil pro další roky, že sníží závilost země na ropě a sníží dovoz do země tím, že zvedne místní produkci. Takhle to zní hezky.
Realita v zemi je, že ani tady se centrální představitelé moci nevyhýbají atentátům na sebe. Nedávný pokus o převrat byl tvrdě potlačen během dne-dvou. Byl ale prezentací rostoucí nezpokojenosti obyvatelstva. Ropa či plyn se těží, ale zisky bere Total. Nebo některé projekty z vlády nejsou dotažené:
Existoval a existuje program "voda pro všechny". Vrtají se studny a jejich funkčnost mají zajistit solární panely. Ty jsou ale časem rozkradené nebo chybějí doinstalovat další technologie. Takže program za v propočtu skoro 300 mil. € neplní svojí funkci tak jak by měl. Total to svádí na vládu a úřady. O tom, že terminály vydávají více hluku a znečištění se ví, ale s tím vláda nic nedělá, protože taky za to vzala peníze, ale zpátky lidem z toho nic neudělala. Plyn pohání elektrárny a teplárny, ale jen málokdo má elektrickou energii i doma. Chybí dokonce i generátory, většina populace mimo největších měst nemá ani lednici. Kdo má generátor, k tomu si chodí celé okolí nabíjet mobily.
Infrastruktura. Na místní poměry se slibně investovalo. Nejen do silnic. Ale zase: valná většina hlavních silnic je zatížená mýtem pro zaplacení údržby a toto mýto je největší v regionu. Tím nemohou místní dopravci konkurovat mimo stát a tady se zase neuživí jiní, než místní, takže i doprava patří mezi drahší služby.
Prezident za uplynulé desítky let ale dovedl propustit opoziční politiky, dovedl vpustit nadnárodní firmy, jakž takž zajistit rozvoj státu, zaměřil se na zemědělské reformy a vzdělávání. Na rozdíl od DRK tady existuje právní stát a stát má dosah všude. Oproti Středoafrické republice je tady vyšší životní úroveň, ale na to, že se tady od 70. let 20. století rozvinul petrochemický průmysl, tak ten větší rozvoj je vidět až po roce 2000 a rozvojové plány jsou na další dekády. Polovina obyvatelstva nijak nepocítila tyto investice ani příchod "petrodolarů".
Co se finanční situace týče, tak země je závislá od úvěrů z MMF. Dluh patří k vysokým a co víc, tak národní podnik kontrolující těžbu ropy dluží jak těžařům (Total, Uni atd.), ale taky bankám. Výdaje státu na standardní služby pro obyvatelstvo se od roku 2015 do roku 2018 snížili o 50%. MMF varoval již v roce 2019, že veřejný dluh Konga je neudržitelný. Peking, který půjčil Kongu za práva těžit dokonce učinil krok, který činí málokde a sice přistoupil k restrukturalizaci půjčky. Kongo nebylo schopno uhradit tranži MMF a dalším věřitelům ve výši bezmála 1 mld. USD, ale MMF tuto splátku posunul, aby se Kongo vyhlo bankrotu. Za většinu úvěrů ručí Kongo samotnou ropou, ale celý státní systém je protkaný nejen korupcí, ve které se tratí investice směrem do infrastruktury, ale taky nebývalou administrací, která je silně předimenzována a za stejnou ropu za stejný časový úsek se jak berou nové půjčky, tak má stejný objem ropy ručí za dosavadní úvěry a půjčky těžařů pro stát za dokonce licenční poplatky dáváné jakoby předem. Dluh překročil v roce 2020 již 100% HDP, letos bude atakovat hranici 100% HDP. Ropa nyní představuje 90% příjmů z vývozu země. A jsme zpátky u slibů prezidenta. Realita se dá vztáhnout na zdravotnictví: všude výdaje rostou v sovislosti s pandemii, ale i doposud uplynulá dekáda značila růst výdajů. Zde ale ne: v roce 2017 šlo do zdravotnictví v propočtu 200 mil. € (o 60% méně proti r. 2014), což je tedy to kritické období 2015-2018. Obyvatelé odevzdali prezidentovi skoro 90% hlasů v situaci, kdy nemocnice ve městech nemají ani 100% připojení na elektrickou energii. Nemocnice mají generátory, ale neexistuje automatizace, takže jsou zaznamenány případy operací, u kterých pacient zemře právě pro výpadek proudu, který než se obnoví, tak přístroje jsou mimo provoz. Prezident, který tady vládne více než 35 let, tak bude dalších 5 let. Situace dospěla tak daleko, že mzdy jsou v omeškání i vůči státním zaměstnancům. Proti tomu jsou sliby o investicích do vlastního rozvoje s cílem zbavení se závislosti na ropě zcela nereální.
Impulz by mohl přinést megaprojekt mostu Brazzaville - Kinshasa, který je ale prozatím stále v nedohlednu. Silniční rozvoj umožňuje státu se rozvíjet. Ta propojení na jednotlivé regiony existují, otázní bude, jak se budou udržovat, když nebude za co.
Silniční, částečně dualizovaný tah Brazzaville - Pointe-Noirie:
http://forum.ceskedalnice.cz/viewtopic. ... 68#p125968 byl největší infrastrukturní projekt v zemi vyjma těžařské projekty. Ohlášen v roce 2007, 535 km 2- až 4- pruhů trvale zpevněných v nákladech v propočtu 2 mld. €. Projekty zajišťují evropské a výstavbu čínské firmy. Taky se ale nerealizovalo všechno dle plánů a vázne údržba. Pokud se nepovede oživit ekonomika a vlastní rozvoj, tedy životní úroveň, která se musí pozvednout, tak se ta silnice rozpadne, protože jí nebude za co udržovat.