Spíše neochotný než neschopný. Pohled na věc se evidentně liší a v kontextu posledního postu jsem jakékoli vysvětlování vyhodnotil jako ztrátu času.
Předně, existence zastávky prakticky vždy generuje potřebu přecházení/křižování vozovky. Ta potřeba je navíc často okořeněná časovou tísní. A je četně realizovaná dětmi, školáky... nebo naopak důchodci. Čili uděláte-li zastávku, musíte řešit i přecházení. No, a řešíte… Podaří se prosadit přechod? Dost často ne. Když přechod ano, je dostatečně atraktivní? Není ten závlek příliš velký? (k tomu tak úspěšně vede naše norma)... Buď jak buď, riziko přebíhání vozovky, impulzního, zbrklého, iracionálního chodání chodců je u zastávky vysoké. A když se k tomu přičte riziko druhé strany, riziko, že řidič přes stojící bus špatně odhadne situaci v protisměru… jednoduše objíždění stojícího autobusu v jízdním pruhu je vždy rizikový manévr. A je třeba říct, že mnoho řidičů (či spíše řidiček) to z toho důvodu neprovádí.
To, že to není úplný konstrukt, dokazuje asi nejznámější zahraniční příklad amerických školních autobusů, kdy při stanicování platí povinnost zastavit jízdu v obou směrech (tedy nejen objíždění). I v Evropě se v mnoha zemích uplatňuje podobná praxe (dle rychlé rešerše AI).
U nás je stav takový, že mimo fyzické zábrany v podobě ostrůvku/pásu prakticky neexistuje možnost zabránění objíždění. Není SDZ ani VDZ; neexistuje doporučené schéma DZ. Někde se sice v posledních letech objevují nějaké realizace, ale standard to není.
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/au ... f6b220ee8/
K tomu přecházení před stojícím autobusem… v tom US je to funkční praxe. U zastávek, které jsou někde v polích a užívá jen pár lidí, spíše dětí, nedá se udělat přechod, to smysl dává.
&geo díky za koment.
&mpmp dokud řidiči zabíjejí chodce svými chybami, budou omezováni.
