Re: Situace na ŘSD
Napsal: 17.12.2024 22:43:00
od Lynx
Já si myslím, že nemá cenu to brát doslovně, Tady jde hlavně o princip komunikace a jednání. Tedy komunikovat s dotčenými stavbou a snažit se hledat způsoby jak jejich eventuální námitky vyřešit nebo nějak kompenzovat. Prostě snaha domluvit se.
Ne to tlačit na sílu a alibisticky se vymlouvat, že něco nejde. Aneb kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody, Současné ŘSD se naučilo hledat způsoby jak to udělat a z toho mám radost.
Re: Situace na ŘSD
Napsal: 1.2.2025 16:01:00
od MHaslar
Na 99 % ti to nepošlou, protože to bude buď porušení autorských práv nebo ti řeknou, že jde o novou informaci vzniklou při přípravě rozhodnutí, na což se 106/99 neuplatňuje. Zkoušel jsem i odvolání a na ten dali ignore.
U mně ale šlo o velký a kontroverzní projekt, pokud to je něco klidnějšího, tak to třeba pošlou. Většinou zdarma.
Re: Situace na ŘSD
Napsal: 30.10.2025 21:43:42
od Country
Nejvíc mi vadí profesionální brániči dálnic, nedá se s nimi domluvit, říká šéf ŘSD
Najezdil tisíce kilometrů nejen po republice, ale i v zahraničí, takže stav silnic zná poměrně dobře. Řada věcí ho štve a české řidiče chápe, protože to vnímá stejně, ale zároveň ho mrzí stálé nadávání na kolony, pomalou výstavbu a líné stavbaře. „Hodně se ještě dá zlepšit, ale tvrzení, že v zahraničí se staví i v noci nebo o víkendu a u nás ne, není pravda,“ říká ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. „Třeba ve Francii díky silným odborům stavbaři končí v pátek v poledne a až do pondělí se neděje nic. Když ovšem zjistím, že je na dálnici kolona, protože údržba seká trávu v nejhorší možný čas, hned je nechám odvolat,“ argumentuje Mátl.
Výstavba dálnic v Česku je poměrně výbušné téma. Co se děje před samotnou stavbou a jak dlouho to trvá?
V rámci hledání nejvýhodnějšího koridoru spolupracujeme s městy, obcemi, samosprávami i příslušnými kraji. A musíme s nimi nalézt shodu. K tomu zpracováváme tzv. vyhledávací studie, kde se najde několik variant tras, respektive koridorů a mezi nimi se posuzuje ta nejvhodnější. Výběr finální varianty musí být zanesen do územních plánů, kde to prochází procesem SEA, kdy se koridory posuzují z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, ale jen v rozsahu krajského nebo obecního územního plánu. V rámci toho se určí koridor v různé šířce (u dálnic zhruba 300 metrů), v němž posléze vyznačíme přesnou trasu a schválí se územně plánovací dokumentace. Pak nastupuje proces EIA, který by měl v koridoru vybrat nejlepší technické řešení, které minimalizuje dopady na životní prostředí. A při tom se navrhnou podmínky a opatření pro přípravu, realizaci a provozování dané stavby. Vždy je třeba posoudit i ekonomické hledisko.
Když to dopadne dobře, co se děje pak?
Abychom mohli začít projektovat finální trasu, potřebujeme mít vydané kladné stanovisko EIA od orgánů životního prostředí a stavba musí vykazovat ekonomickou rentabilitu projektu. Ministerstvo dopravy posléze schválí záměr projektu a přichází nejdůležitější fáze, která se dříve nazývala územní rozhodnutí, od 1. ledna 2024 se jedná o sloučené rozhodnutí, v jehož rámci umísťujeme a povolujeme stavbu v jednom procesu.
To dříve nebylo?
Ne, dříve se muselo získat územní rozhodnutí, umisťovali jsme stavbu do koridoru podle podmínek EIA, vše se projektovalo, dojednávalo s dotčenými samosprávami a orgány de facto dvakrát. Třeba na stavbu Pražského okruhu, tedy 511, bylo třeba k vydání územního rozhodnutí až přes 250 stanovisek. Proces trval pět let, než jsme se dostali k právní moci územního rozhodnutí. Velmi dlouho trvalo doplňování stanovisek, protože některá se vzájemně podmiňovala. Pak se vydalo územní rozhodnutí, a když nebyly námitky, mohlo se pokračovat dál.
V opačném případě, což se stalo i na Pražském okruhu, máte zase odvolací proces, který trvá od půl roku až do roka. Jdete do rozkladových komisí ministerstev a čekáte, dokud vám nevyřídí všechna stanoviska a nepotvrdí vám ta předchozí. Poté je předložíte k odvolacímu úřadu, ten může zamítnout námitky a vydat právní moc územního rozhodnutí. Následuje žaloba, soud a případně kasační stížnost, kterou řeší Nejvyšší správní soud. Až když jste tím prošli, nastala fáze dokumentace pro stavební povolení. Mezitím vám vyprší platnost stanoviska EIA a můžete vše dělat znovu.
A jak se to změnilo?
V posledních letech už ŘSD nečeká na všechna povolení a dokumentace si zpracovává paralelně. V době, kdy se získává územní rozhodnutí, už kompletujeme dokumentaci pro stavební povolení a připravujeme se k výkupu pozemků. Kdybychom čekali na umístění stavby, jsou další 3–4 roky pryč. My 2–3 roky získáme tím, že zároveň projektujeme. Je to risk, ale jinak to nejde, to by stavba Pražského okruhu nezačala na konci roku 2024, ale v roce 2027–28. V rámci dokumentace stavebního povolení zpřesňujete umístění stavby, kde procházíte stejným procesem jako u toho umístění, opět vás čeká obrovské množství stanovisek do ještě větších podrobností, protože řešíte detailní technická řešení stavby jako protihlukové bariéry.
Zároveň probíhá majetkoprávní vypořádání, tzn. vykoupit veškeré pozemky, k tomu musíte získat věcná břemena kvůli umístění inženýrských sítí a stovky až tisíce pozemků na dočasné zábory. Pak se žádá o stavební povolení, ani to nemusí jít hladce. Mezitím řešíte vyvlastnění pozemků, kde se je nepodařilo získat cestou dohody. Získat stavební povolení se u Pražského okruhu stavby 511 nakonec podařilo po 20 letech přípravy bez odvolání, což byl zázrak.
Pak už se kopne do země?
Vůbec ne, před stavbou potřebujete provést archeologický průzkum – nejdříve vybrat jeho zhotovitele a průzkum trvá na velkých stavbách zhruba rok. Spoustu věcí ale děláme za pochodu, je lepší, když vám stavba už jede.
Jste úspěšní při výkupu pozemků?
I to se zlepšilo. Vždy se snažíme s majiteli domluvit. Nabízíme v rámci dobrovolného výkupu osminásobek odhadní ceny zemědělské půdy. Kde je to 40 korun za metr čtvereční, my můžeme dát až 320 korun, což většina lidí kvituje a smlouvy podepisuje. Každá stavba bohužel ovlivňuje vodní režim. Lidem berete ze studní vodu, musíte dělat náhradní vodovody nebo studny.
Taky by se mi nelíbilo, kdyby nedaleko mého domu měla vést dálnice.
To je relevantní důvod a tyto lidi respektuju, protože je stavba negativně ovlivňuje. Je řada míst, kde dálnice vede blízko obydlí. Tady je třeba hledat cesty, odškodnění a vysvětlovat, že jiná možnost není. Další skupina jsou lidé, kteří nechtějí mít se státem nic společného třeba kvůli historickým křivdám za socialismu, kdy jim stát pozemky sebral. Tady se vyjednává těžko a končívá to často vyvlastněním, ale za přesně vyměřenou finanční odměnu.
Pak jsou spekulanti, kteří se z toho snaží vytěžit co nejvíc, pozemky koupili a nelíbí se jim naše ceny. To dopadá tak, že stát podle zákona může majiteli odejmout pozemek a dál se soudí o cenu. Majitel sice vyhádá vyšší, ale už nedostane osminásobek. Místo 320 korun za metr čtvereční dostane například 80 korun z původních 40. V posledních letech 80 až 90 % pozemků vykoupíme rychle, ale bohužel zbývá těch 10 % problematických. Pak je skupina lidí, které vůbec nerozumím a která mi asi vadí nejvíc – profesionální brániči dopravních staveb s hesly zachraňme přírodu, nestavme silnice a dálnice, budeme vám blokovat vše a hlídat procesy. Jde vesměs o různá sdružení. Já se o debatu vždy pokouším, ale pokud vám někdo řekne, tady to nemůže být nikdy, není na čem se domluvit.
A jaké máte zkušenosti u Pražského okruhu, když se tam v minulých letech rozjela výstavba domů?
I tam se snažíme hledat nejvhodnější řešení. Slyšel jsem spoustu argumentů, že Pražský okruh v severní části má být v jiné poloze. Mohl by, ale pak bude za dalších 20–30 let. Nikdo nás například u Kralup neuvítá s otevřenou náručí, žádná dálnice tam plánovaná nebyla. Když je v územním plánu už 40 let zanesená trasa, lidé, kteří si tam postavili nemovitosti, musí počítat s tím, že dálnice jednou vznikne. Všichni asi věří, že ne, ale když se to přiblíží, najednou říkají, že tady nemůže být. Tenhle pohled na věc je mi líto, pokud je koridor v územním plánu stanoven dlouhodobě, je třeba ho respektovat, a naopak hledat opatření, aby dálnice měla co nejmenší negativní následky.
Snažím se vést ŘSD k tomu, že je potřeba hledat kompromisy, a nechci si za to kupovat podporu, chci mít ale sám dobrý pocit, že jsme udělali maximum, aby okolí nové silnice bylo co nejméně zatíženo. Třeba trasu Pražského okruhu jsme zahloubili a vede z velké části v tunelech. Kde není, jsou ochranné valy, vše je ozeleněné, děláme architektonické soutěže na mosty, aby byly pěkné, stavíme cyklostezky, vysazujeme lesy.
To není moc známá informace.
Troufám si tvrdit, že žádná organizace v Česku (kromě Lesů ČR) nevysází víc stromů než my, jsou to deseti- patnáctinásobky toho, co skácíme, sázíme tam, kde si zástupci měst a obcí stanoví. Taky přemisťujeme žáby, děláme tůňky a spoustu různých kompenzačních opatření vůči přírodě. Někdo už na to slyší, složitá jednání byla například u obchvatu na D35, kde jsme řešení našli a obchvat Litomyšle už se dnes staví.
Co vám ještě komplikuje práci?
Někdy narážíme na nekonzistentní rozhodnutí odvolacích orgánů, někdy i soudů, kdy spis vracejí zpátky, u některých staveb je to taková beznaděj. Za všechny zmíním stavbu D49 u Zlína, pět let jsme čekali na rozhodnutí soudu o vydání výjimky podle zákona č. 114/1992, protože se nevědělo, kam ze stavby přemístit křečky. Nikam se nehnete a nemáte jedinou šanci cokoliv udělat. Pak se lidé diví, že se nestaví, a to bylo jen jedno podkladové stanovisko pro vydání stavebního povolení.
Pomohla vám v něčem digitalizace?
Určitě pomohla, ale má i negativa, protože přinesla nárůst byrokracie, což nás strašně zdržuje. Je to neskutečné množství papírů, které musíme podat, abychom obdrželi nějaké rozhodnutí. Když se dřív psalo ručně nebo na stroji a člověk udělal počtvrté chybu, radši napsal souhlasím. (smích) Ale dnes se různé části kopírují, stanoviska obsahují více než 40–50 stran podmínek. Místo zjednodušení si práci často komplikujeme. Ale týká se to i naší firmy, tak to funguje všeobecně. Navíc mám někdy pocit, že někteří navrhují trasu od počítače, místo aby si lokalitu prošli, pak se ukáže, že tam je vodní zdroj či nevhodné geologické podmínky, a trasa se musí posunout.
Stává se ještě, že potřebujete od lidí vykoupit dům a zbourat ho?
Je to spíš výjimka, snažíme se tomu vyhýbat, ale jsou lokality, kde dálnice či silnice procházejí místem, kde je to tak zastavěné, že nemáte šanci jinudy projít. Stalo se to u obchvatu Přerova, kdy jsem osobně chodil za majiteli nemovitostí a vysvětloval jim, že jejich dům vykoupíme a zbouráme. Ti lidé tam bydlí 30 let, takže člověku je jich líto, ale je třeba hledat cesty a tehdy jsme našli náhradní bydlení, sice jinde, ale ve výsledku si pomohli k novému domu.
Co se ve vaší práci zlepšilo?
Politici pochopili, že je potřeba zrychlit povolovací procesy, pomohla i novela stavebního zákona o sloučení územního a stavebního řízení. Odvolací procesy i soudní řízení absolvujeme jen jednou a výhoda liniového zákona (zajišťuje urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury – pozn. aut.) umožňuje vykupovat pozemky hned po kladném stanovisku EIA.
Jak je možné, že se stavějí domy tam, kde je po desetiletí plánovaná dálnice?
Územní plány jim to bohužel povolují, staví se až na hranu koridorů s tím, že hluk bude v rámci limitů, ale lidé jsou pak naštvaní, že tam najedeme my. My s tím máme velké trable i kvůli ochranným opatřením, jako jsou protihlukové stěny.
Trpíte profesionální deformací, když cestujete? Koukáte na silnice?
Trpím hodně a pak občas trpí i moji lidé, protože když vidím třeba poničené svodidlo nebo nabouranou značku, hned volám, ať to dají do pořádku. Stejně tak když dělají údržbu během dopravní špičky. Naším cílem je zkracovat dobu oprav stávající sítě, což se nám v posledních letech daří.
)))