bez dogmat, komentovaná událost z energetického dění v EU, k 21.9.
V Evropě má válka na Ukrajině důsledky pro trh s plynem jak prostřednictvím nižších dodávek plynu, tak i prudkých cen plynu a elektřiny. Dodávky ruského plynu byly od začátku ruské invaze na Ukrajinu skutečně sníženy přibližně o 80 %. Rozhodnutí Ruska z tohoto měsíce na neurčito přerušit dodávky přes kritický plynovod Nord Stream 1 zesílilo obavy v celé Evropě z nedostatku energie tuto zimu. V důsledku snížené dostupnosti a obav z dalšího narušení se ceny zemního plynu v Evropě šplhají do rekordních výšin a jsou asi desetkrát vyšší než jejich předválečná úroveň. To tlačí všechny ostatní mezinárodní ceny plynu nahoru, i když ne tak vysoko jako v Evropě, což vede ke zhoršující se propasti v konkurenceschopnosti mezi Evropou a ostatními světovými regiony, zejména USA a Asií.
Dodávky ruského plynu do Polska, Bulharska, Finska, Dánska a Nizozemska již byly zastaveny a dodávky do Německa, Itálie, Francie a dalších zemí byly sníženy. Zatímco stávající plynárenské infrastruktury byly až dosud schopny absorbovat tyto škrty pro postižené země, větší výpadky by mohly způsobit, že některé země nebudou zásobovány a částečně roztříští evropský trh. Přeprava plynu v rámci Evropy skutečně podléhá technickým překážkám. Například obrácení toků v potrubí trvá nějakou dobu. Nedostatkem jsou nejvíce ohroženy země střední Evropy (Česká republika, Slovensko a Maďarsko), protože tyto země jsou silně závislé na ruském plynu. dále jejich hlavní alternativní trasy procházejí různě omezenými zeměmi (Německo a Itálie), kde existují překážky v přenosu a mohly by omezit příliv. Náklady na zásobování těchto trhů v případě úplného uzavření ruských dodávek by byly extrémně vysoké.
Zatímco ceny plynu zůstanou po nějakou dobu velmi vysoké a kolísavé, jejich skutečná výše bude záviset na politických rozhodnutích – jako je zavedení cenového stropu – na úrovni země a EU, dalším vývoji ruských dodávek a zimních podmínkách.
Vzhledem k dopadu na ceny elektřiny budou přímo postiženými sektory, jejichž výroba je do značné míry závislá na plynu a elektřině jako vstupní surovině a/nebo konečné spotřebě. Těmito sektory jsou kovy (jako je ocel, hliník a zinek), hnojiva, chemikálie, stavební materiály (jako je cement a sklo), zemědělství, zemědělsko-potravinářský průmysl, rafinace ropy, papír a textil a sektor výroby elektřiny závislý na plynu.
V důsledku těchto vysokých cen plynu již bylo na evropském kontinentu pozorováno snížení produkce. To je zejména případ ocelářského sektoru, ve kterém devět oceláren v EU na konci července 2022 zcela nebo částečně pozastavilo výrobu oceli. Od začátku září patnáct oceláren pozastavilo nebo plánuje pozastavit výrobu oceli. Většina zastavení výroby byla podle odhadů trhu iniciována společností ArcelorMittal. Kromě vyšších nákladů na energii než ve zbytku světa, což snižuje jejich konkurenceschopnost, trpí ocelárny v EU slabou poptávkou, kterou lze částečně vysvětlit zpomalením v Číně. Pokud se energetická krize prohloubí, nadcházející zima by mohla zasadit smrtelnou ránu evropskému ocelářskému průmyslu.
Podobně i odvětví hnojiv zažívá výrazné škrty, protože zemní plyn je běžně používanou surovinou k výrobě dvou dusíkatých hnojiv – čpavku a močoviny – ve velkém množství. Vedlejším produktem výroby čpavku je navíc CO2, který se používá jako vstup, který dodává pivu a nealkoholickým nápojům šumivý vzhled, při chirurgických zákrocích v nemocnicích a při porážce zvířat. Čpavek se také používá k výrobě AdBlue, kapaliny na čištění výfukových plynů, která se používá ke snížení znečištění a umožňuje nákladním automobilům a autobusům s naftovým motorem provozovat i nadále přísnější pravidla ochrany životního prostředí. V Německu zastavil největší výrobce AdBlue před několika týdny výrobu a nedávno oznámil, že mu téměř dochází zásoby, což může mít dopad na sektor silniční dopravy. Kromě snížení zemědělských výnosů všechna tato ostatní odvětví jsou ovlivněna důsledky v dodavatelském řetězci hnojiv. Chemický sektor obecně zažívá od začátku roku pokles výroby v EU.
Klientská odvětví přímo dotčených sektorů budou sekundárně ovlivněna vyššími vstupními náklady a možným nedostatkem materiálu. V tomto ohledu jsou nejzranitelnější odvětví stavebnictví, automobilového průmyslu, strojů a zařízení a dopravních služeb.
S vysokými cenami energií, které podporují inflaci prostřednictvím zvýšených nákladů v dodavatelských řetězcích a sekundárních efektů ve mzdách, se důvěra spotřebitelů utlumila a předpokládá se, že všechna odvětví přímo závislá na spotřebitelských výdajích (maloobchod, hotely a stravování, cestovní ruch, spotřební elektronika) budou rovněž ovlivněna nižší poptávka. Podnikatelská důvěra má rovněž klesající tendenci.
belgická exportní úvěrová agentura, Florence Thiéry, Matthew Depreter
_________________________________________
můj názor 
Pokud se jen částečně tyto scénáře budou plnit, pak se nedá jednoduše očekávat, že bude inflace v roce 2023 v EU dle stávajících oznámení. Naopak, vzhledem k nedostatku všeho a závislosti na dovozu (nedostatek se prohloubí i ve světě, proto se tomu mj. svět věnuje delší dobu) ještě dál zatlačí na inflační tlaky.
Ovšem, ideologická válka, která se připravovala bude mít své vítěze i poražené. Pokud má být na konci dne výsledkem zničený "východ", ale rovněž finančně zdecimován západ a snadno ovladatelné masy ... Nevyrábí se. Pokud se nevyrábí, tak se nedají platit úvěry. Nastává problém v bankách. Inflace rozdrví všechno a ještě stejně nebude né že za co nakupovat, ale co nakupovat. To nás tady částečně obchází ... a vzhledem "k dnešní sabotáži" na plynovodu NS1 se možná s plněním těchto vizií dopracuje Evropa ještě dál. A s ní svět ...
€ zona je 3. měsíc již v recesi, to je fakt. A to ještě není zima, kdy se bude vypínat plyn pro továrny, aby nezamrzlo obyvatelstvo. I proto budou muset být ta opatření ve vztahu k Rusku přísnější a postupy západu akčnější pro sama sebe. Obojí se črtá. A proti obojímu razantněji útočí i Moskva. Všema způsobama.
Pro běžného člověka z toho nic dobré neplyne. Protože i když se nezastaví chod automobilek, i když i teď vyrábí jak vyrábí ... tak ty auta se v tomto rozsahu nebudou prodávat v přištím a dalších letech. Ne tady, když tady bude problém "se základem". My bez průmyslu nemůžeme žít dnešní svět. Za tu chybu extrémní závislosti s jednoho zdroje zaplatí Evropa mnohem vyšší cenu, než si kdy dovedla představit. Dnes ještě neplatí nic, dnes bych spíš řekl, že se ukončilo dobré období. Možná se stane i jev, který byl v Kanadě krátce po IIWW, nakonec z Kanady šlo hodně mužů do války v Evropě, žen do továren a na pole. Po válce nebyl standard produkce, ale byla vysoká poptávka, ale nebyl žádný relavantní zdroj. Ale kdy z kraje 50. let byla dokonce zaznamenána deflace. Ničeho nebylo, všechno se ve velkém rozjíždělo v rámci národních programů, ale ani nikdo na nic neměl peníze navíc, takže reálně nastal tento jev. Pak se to vždy povedlo odvrátit, ačkoliv to ještě 2x hrozilo (1994, 2009).
I ta základní politika v sociální sféře staví na výdělku za ex rok. Takže kdo spadne do této sítě, tak bude mít ne 50% svého ohodnocení ve vztahu k základní podpoře, nýbrž "díky" inflaci jen 40%. A bohužel, ale 1/4 Evropanů nedosáhne na žádnou podporu, i když "by se hodila". Dotace a dávky půjdou, ale tuto skupinu to pomine. Nyní bude nejdůležitější udržet si práci a to doslovně. Lepší firmy dovedou vynahradit 50% inflace. Zbytek si musí vyřešit sám zaměstnanec. I ten aspekt na mzdy povede inflaci nahorů. Teprva se bude možná lidem odhaduji od 2.Q 2023 zdát, že až přijdou o práci, tak se ani nepohrnou do žádné další, protože se jim bude zdát, že není dobře ohodnocená. Očekávám růst nezaměstnanosti ... ne proto že někdo zakáže pohyb osob pro pandemii, ale pro to že nebude z čeho vyrábět a nebude mít kdo za co nakupovat. To se odrazí všude. To se neodrazí jen ve státních sektorech ...
Patrně od jara 2023 dál se bude situace zlepšovat. Jednak bude víc alternativ, ale zdaleka se nepokryje celá spotřeba EU na poměry začátku 2022. Pokud se pokryje aktuální spotřeba v roce 2023, tak to bude "díky vlně krachů žroutů energií".
EU ani nemůže snižovat emisní povolenky atd., protože je zatížená 1 bilionem půjček na Fond obnovy. To se musí splácet a tohle je jeden z nástrojů. Paradoxně ten Fond, který měl zajistit na 2023 a dál růst ekonomiky. 1/3 Fondu nelze čerpat, protože nejsou projekty napříč státy a ekonomika nemůže růst, když nejsou zdroje ... hodně železničních správců nemá kontrahace levné energie. Neměla by EU kopírovat modely Severní Ameriky, protože na to nemá energetické nosiče a nerostní suroviny.
Jsou to špatné vyhlídky. Navzdory ta ujištění, že nebudou špatné. Protože oni již nejsou dobré. Já dokonce očekávám, že od 1.Q 2023 vzroste "doprava" včetně veřejné. Jednoduše bude tomu tak, že se to promítne do reality a občan si za dopravu připlatí.
Tato krize, která vzniká, tady potrvá nejméně 5 let, než se to obnoví a vzpamatuje. Protože státy ani blok jako EU jednoduše nedovedou všechno sanovat, nebude z čeho. O to hůř.
Jak jsem v létě cestoval, tak znám zaryté odpůrce zateplování. Argumenty jak mají hrubší zdi atp. A kolik těchto lidí alespoň tu jednu stranu baráku zateplují. To si každý umí sečíst, tady obdivuji, že se povedlo sehnat materiál načas.
__________________________________________
Fakta k stavebnictví
Stavební inflace jak jsem nedávno tady mohl debatovat a pak i v SZ ohledně toho, že je situace lepší.
Ano, situace je meziměsíčně lepší.
Ale i tak je
stavební inflace v € zóně za 08/2022 v hodnotě 44,2% proti 45,7% v 07/2022. Stále je ale 2,5-3x proti průměrné inflaci.
Protože a to je potřeba si uvědomit, tak cihly (energie), cement (energie), asfalt ... obkladačky atd. Všechno velmi náročné na energie. A i ty firmy valorizují. A stoupaji dopravní náklady: i když mírně klesla cena nafty, tak je stále v nebesích + drahší náhradní díly na stroje. Nedostatek zboží je ve světě v uváznutých přístavech ... to se s námi vleče.
Již v dubnu letošního roku byl očištěný růst v € zóně produkce +0,4% a +0,3% v celé EU ve srovnání s 03/2022. A jednoduše poslední měsíce jsme v recesi. Předse jen 2021 bylo oživení po pandemii, stálo se že nebyl díl. Ale dnes je ta situace proti tomuto horší, a tahá to dolů právě ten segment těžkých továren.
Ve světě je průměrná stavební inflace v hodnotě 5%.
Teď je to jedno, ale pokud se situace s Ruskem a energiemi vyhrotí, pak se bavíme o vlně krachů tady a my budeme zadávat tendry, tak se sem nahrne konkurence. Mnohem více než dnes. Kazašské, turecké, azebrajdžanské atd. firmy. To tak bude. Tam se staví, tam se masivně staví kudy tudy v té Asii. To nás pak čeká takové vytlačování, protože my ty produkty mít nebudeme a oni ano. Evropské závody tam vyrábí, ale doma to omezují.
A abych se zaměřil na tento geografický prostor. Ještě v 06/2022 rostl počet stavebních povolení, v ČR, Maďarsku atd. ALE růst stavební výroby se snížil ze 4% na 2% a to byl půlrok, ten lepší půlrok. Teď je ten horší půlrok. Utlumování, viz výše, protože nebude z čeho energeticky vyrábět.
Inflace nákladů na suroviny a oslabení důvěry investorů v důsledku konfliktu na Ukrajině, zůstanou relevantní minimálně do roku 2023. To je prognóza stavebních gigantů, protože s něčím se musí počítat. A i když vzrostou tržby třeba z 20 na 22 mld. tak inflace z toho udělá pokles.
Počáteční dopad války na důvěru investorů, hodnoty měny, se prozatím ve východní Evropě neprojevilo. Ale s koncem léta je dopad války na makroekonomické podmínky silnější a způsobí významné narušení průmyslu. Viz výše. Jiná analýza z hodnocená vývoje v Evropě.
V Maďarsku došlo k meziměsíčnímu poklesu o 5,7% a v České republice o 3,7%, zatímco Rumunsko a Slovensko zaznamenaly marginální pokles. (o tom pravidelně informuji) Bulharsku a Polsku se podařilo zaznamenat pozitivní výsledek s růstem produkce o 7,2%, resp. 3,6%.
Navzdory tomuto krátkodobému vzestupu zůstává výhled odvětví na tento rok chmurný kvůli rizikům, jimž odvětví čelí, a to i nadále silně dolů.
Stavební společnosti, tedy ne výroba, fungují převážně na principu kontrahace zakázek. Kdo dnes staví, ten už musel vyřešit surovinové nedostatky z pandemie a sklady. Bere to, co umí zajistit.
Rok 2022 ale naučil firmy v Evropě i odstoupit od kontraktů, resp. vládní agentury se učí ty firmy rušit a nahrazovat. Něco nemyslitelné v tomto rozsahu doposud. Zaměstnanost funguje na principu živnosti.
A to o jde ... ten základní celek přežije jen relativně. Pokud nebude mít práci, jak a z čeho bude splácet úvěry pokud nemá alternativní aktivity
A tak se dostaneme k další krizi stavebnictví.
__________________
závěr ...
Nechci vůbec predikovat kam se ubere dnešní EU dál. Ale buď se sjednotí víc než je doposud nebo vznikne nějaká část vyšší a nižší spolupráce dle možných zájmů. Protože nyní je v krizi EU, za ní jsou ostatní, ale v krizi je "osobně" EU, není celosvětově taková krize jaká je v EU a tato krize se částečně přenáší všude jinde. Doprovázeno ohrožením bezpečnosti. (to samo o sobě, protože v Latinské Americe a Asii jdou potraviny o 40% nahorů, to spěje k vlnám nepokojů)
Možná, že EU zavede účinný mechanismus na energie. Vím, že na tom intenzivně pracuje několik uskupení. Ale jestli nezavede a zůstane to o kompenzacích ... to nemůže pokrýt ani desetinu potřeb. To musí každé malé dítě chápat, že příjmy mám z činnosti, né z nečinnosti a že v první řadě musím řešit ty příjmy, to kdo je generuje a ne sanovat všechno ostatní. Protože když nebudou příjmy, tak výdaje nebude z čeho pokrývat.
A ten fakt, že
již nejsme konkurenceschopní je tvrdá realita. My tady v tom sice žijeme, ale to je tak všechno. Co se tady vyrábí, jsou již nezbytnosti pro zajištění základního chodu ... AdBlue máme na pár týdnů. Takže až budou silnější mrazy, tak nebude. Jen to tak nikdo dnes neřekne. MHD vypne SW, část firem získá výjimky. A nějak se to zase obnoví na jaro. Jiná cesta nebude. DE tu legislativu již má připravenou. Najednou to bude možnost. Ale je to nekoncepční ... A s čím se bude hnojit v 2023 ? Již v letošním roce se hnojilo s menším objemem, protože na to farmáři nemají peníze.
A je opravdu naivní si myslet, jak každý Evropan v zimě zapne elektrický ohřívač (levnější to nebude, ale bude alespoň něco) a pékárnu na domácí chléb. V té chvíli máme BO. Ze kterého se budou menší okresy vzpamatovávat týden. Stejně tak bude naivní sestavit masivní investiční rozpočty: nebude z čeho postavit, nebude mít často ani kdo.
Naše + a bonus jsou technologie. To je přednost. Ale to samo o sobě nepotáhne blahobyt, na který jsme v EU navyknutí. Ale to já konstatuji již docela dlouho.
Já zažil dobu, kdy vzrostla nenávist a bylo mnohem snadnější jít do války za něco. Když už za nic, tak za přežití. Doufám, že až takhle to v Evropě daleko nedojde ... ale vyloučit se nedá ani takový širší konflikt od Pobaltí po Rumunsko. To už aby ta Via Baltica s tím J-J koridorem stála. Protože ta S-J koridorová spojení Evropě moc nejdou ... Pokud nebude práce a bude problém uhradit základní (energie, jídlo, voda) položky na přežití, nevidím to dobře. A bohužel, ale nevidím nic hmatatelného, co by mělo zajistit vývoj, kterým se tomu vyhneme. To, že to dnes takhle všechno nepociťujeme, je jen tím, že ekonomika je odjakživa setrvačnost ...
a máme vyčerpáno většinu vzácných prvků na více než polovinu, až 90%, tak si je každý vědom mnoha věcí. Peníze jako takové jsou jen cár papíru, dávno tomu tak je, rozhoduje ale kdo s tím cárem přežije do posledního dne, když to tak zjednodušeně řeknu. Ty časy, ve kterých stát dá všechno končí tím, že ten stejný stát vám pošle syny do války bez vybavení. Naproti tomu tolik kritozována Amerika pošle jenom ty co chtějí a co mají na sobě vybavení za miliony. Tendence, kterých jsmě svědkama a sice, že části lidi a států by se radši přidalo pak na stranu Moskvy jsou o tom stejném: do posledního dne budou západní státy chtít tomu zabránit, ale když tomu nezabrání, pak dobrá, jděte - budou tyto země na okraji na tom stejném okraji ale v jiné formě společnosti. To je to oč tu běží. A proto taky, když taky okrajová země požaduje 10 mld. € na transformaci ekonomiky po ruské ropě, tak když dostane 1/10 tak to bude moc, protože u takové země není jistota, že doopravdy zůstane spojencem. 
To platilo dávno před 2019.
