Re: Izrael
Napsal: 12.4.2022 21:27:48
silniční reportáž
Silnice 1 je hlavní dálnice 1 Izraele. Dálnice jsou suverénně všechny s modrou dopravní značkou (státní silnice jsou červené, regionální jsou zelené, ale často jsou červené i zelené zkapacitněné s MÚK).
Je to jedna ze tří silnic, které protínají Izrael ze západu na východ v tzv. celé šířce. Pouze tato prostřední je ale z největší délky i zkapacitněná, plná moderních MÚK a všelijakých systémů. Ačkoliv sice formálně v názvu spojuje Jeruzalém a Tel Aviv, tak ve skutečnosti totižto pokračuje až do údolí Jordánu. (pak ještě silnice 25 a 57 protínají stát ze západu na východ)
Silnice je dlouhá 96 km a jako dálnice jde od MÚK kibuk Galuyot po MÚK Anaba. Tedy asi 60 km. Ovšem i dál na východ je ještě dualizovaná a to skoro po konec. Takže se počítá mezi zkapacitněné v asi 85 km.
Silnice 1 pokračuje i od křižování s 90 dál až po hranice s Jordánskem. Ovšem posledních 5 km je uzavřených pro provoz a plně pod kontrolou IDF. Na jejím konci je zničený most Abdullah. Tento most nechal do povětří vyhodit jordánský král stejného jména v roce 1967. Most lze navštívit po domluvě s checkpointem IDF.
Tolik tedy délka. Trochu nové historie. Nové, tedy dálniční.
V roce 1965 se na 4- pruhy rozšířila 1+1 silnice mezi Motza a Jeruzaléměm. Tedy asi 5,5 km.
https://www.nli.org.il/he/newspapers/ah ... article/48
Pak se realizovalo několik dalších krátkých úseků, třeba u Abu Ghosh v roce 1971.
Na několik horských úseků spadlo několik balvanů, takže se dálnice v její blízkosti rozšiřovala, což narušovalo plynulost provozu. Lokalita Sha'ar HaGai. Tam se postavila dálnice způsobem, že se oddělila niveleta a vznikl prakticky 1 jízdní pruh v každém "pásu". Do budoucna se plánovalo dobudovat.
V roce 1965 se zároveň již plánovala postavit dálnice z Tel Avivu po letiště Ben-Gurion. Vedle stála již železnice, která byla mnohem pohodlnější, než silnice ... Tento úsek začal stavět v roce 1966 a do provozu se odevzdal v 1970. Ovšem jenom v 1/2 profilu s obousměrním provozem.
Pak se rozhodlo o výstavbě úseku mezi Tel Avivem po Sha'ar HaGai. Tady se vícekrát měnil záměr trasování a alternativ že lze některou silnici rozšířit. Stanovila se nakonec zcela nová trasa. Úsek Ganot - Latrun dlouhý asi 30 km byl sice o 10 km delší než původní silnice, ale obcházel Lod a Ben Shemen a tím pádem se stala dálnice rychlejší. Díky MÚK se dokonce dalo dostat rychleji i do Tel Avivu. Otevření toho úseku se konalo v roce 1978. Ještě v tom stejném roku se do provozu odevzdal ještě západnější, dnes začáteční bod a sice MÚK kibuk Galuyot po Latrun, ale v jedné části jen s jedním pruhem pro každý směr jízdy a s dočasnou světelnou signalizací. I to ale značně pomohlo provozu. Celá tato část se pak zprovoznila se vším všudy v roce 1979 v délce tedy asi 5 km. K dispozici bylo 35 km řádné dálnice v rámci západní poloviny. Tento úsek se stal důležitým z mnoha hledisk. Ukazoval Izrael jako vyspělý stát, kde se staví dálnice, letiště, kdy dálnice spojí Tel Aviv s Jeruzáleměm a to navzdory všech dalších nedostatků. Egyptský prezident Anwar Sadat se u návštěvy Izraele v 1977 po tomto tehdy ještě rozestavěném úseku projel. Částečně tam již byla vozovka, částečně i ne. Tehdejší premiér Menachem Begin na tom ale trval, že Izrael žije a vývoj napředuje.
Během dalších let se dokončilo vícero MÚK a hromada větví v rámci Tel Avivu. Třeba část sjezdů Harel v 1971, další sjezdy na Hemed 1972, Ben Shemen Interchange v 1981, Origin Interchange v 1990 , Sha'ar HaGai Interchange v 1994 a Shoresh Interchange v roce 2005.
V polovině 80. let 20. století se tzv. Ayalon Highway připojila na Silnici 1, takže silnice je pokračováním.
Výstavba dálnice přesahuje tzv. demarkační linii. I s jednou MÚK.
V 2013 se zvedla MPR v horských úsecích na 110 km/h, kde předtím bylo 100 km/h.
Izrael věnoval velké úsilí silnici 1 dál od Jeruzalému na východ. Kdysi to byla silnice, která na 40 km překonávala 1100m rozdíl. Byla velmi klikatá. Během let byla vylepšená a de facto paralelně postavěná nová silnice, méně klikatá a tak pak dualizovaná. Stará trasa silnice se stala zemědělskou a lokálním tahem spojujícím vesničky.
Poslední 1/2 profil se odstranil v roce 2012, kdy se krátký asi 3 km úsek severně od Jeruzaléma dobudoval na plný profil.
Dálnice se mezičasem i modernizovala. V roce 2007 se v jurisdikci Jeruzalému postavil tzv. Cédrový tunel. Jsou to 2 tunely, které zrychlují cestování z Gush Dan (velký Tel Aviv) do hlavního města jeho severních čtvrtí a cestujícím k Mrtvémi moři obejít přeplněné trasy městské dopravy v hlavním městě, čímž se snížila kongesce u západního vstupu do města. V roce 2014 se modernizovalo několik uzlů u napojení na sever od Jeruzalému tak, že se nemusí dnes ani projet hlavním uzlem na 1.
V roce 2011 se postavil expresní jízdní pruh, tzv. fast lanes, mezi MÚK Ben Gurion po MÚK kibuk Galuyot, tedy ten první velký úsek, který měl veliký slavnostní ceremionál. Pruhem jezdí i veřejná doprava. Pak bylo zřízeno velké parkovistě, které je bezplatné a motivuje přesednout z vozidla do autobusu anebo již brzo i na vlak/metro.
Ve 2. dekádě 21. století se (o příspěvek výše: Národní výbor pre infrastrukturu aneb i Vatal/Hotal) rozhodla instituce v závorce, že dálnice se musí zkapacitnit. Ale nejenom to. Podél dálnice vyrostla 1. VRT, která samotnou dálnici 3 krát křižuje. V tématu je nějaká ta fotka. Křižuje na mostě u letiště Ben-Guriona, v tunelu u křižovatky Anaba a u hlavního města.
O rozšíření se rozhodlo v roce 2010 na nejdříve nejvytíženějších úsecích na západě a východě dálnice. S tím souvisel upgrade MÚK a nové MÚK Ein Hemed, Mevaseret Zion a Motza. Postaven byl i ekodukt. Rozšíření se zakomponovalo do rozvojového plánu 2011 - 2016. Práce reálně vrcholí v období 2013 - 2016 a stojí 2,4 mld. NIS. Provoz byl během modernizace udržen.
V rámci dalších prací zhoustl provoz na úsecích, které se nerozšiřují, třeba zrovna u Sha'ar HaGai. Tady se Izrael rozhodl v nočním provozu změnit dopravní značení. Ve výsledku jsou zde 3 jízdní pruhy v každém směru jízdy, ale žádné fyzické práce se nerealizují. Vše je jen v rámci dostupného tělesa dálnice. Vykonal se průzkum skalnatých svahů a částečně se později řešil i tento aspekt. Ve výhledu je vícero variant, které ale nejsou ekonomicky smysluplné. Tato změna sa stala v 2018 a ještě v tom roce došlo ke snížení MPR ze 110 na 90 km/v této části dálnice.
Koncem minulé dekády se začala stavět další MÚK Ramat Shlomo, v tématu myslím zmiňuji.
V roce 2021 se v Tel Avivu začalo zpevňovat nejbližší okolí dálnice. Vyrostou tady 2 železniční tratě, postaví se nové objekty tak, že dálnici to nesníží na významě. Paralelní silnice a i dálnice se ale odkloní díky úpravám větví na sever a část dosavadních exitů "zanikne" ve prospěch jiné dopravy, směrem na západ. Takový bude osud uzlu Galuyot.
Dá se říct, že tak jak to bývá, tak hlavní tepna státu (i jiných států jinde ve světě) je nekonečným příběhem vylepšení.
+bonus: obrněné vozidla podél dálnice, spodní část příspěvku: http://forum.ceskedalnice.cz/viewtopic. ... 03#p252903
projížďka po trase z 2021:
Silnice je dlouhá 96 km a jako dálnice jde od MÚK kibuk Galuyot po MÚK Anaba. Tedy asi 60 km. Ovšem i dál na východ je ještě dualizovaná a to skoro po konec. Takže se počítá mezi zkapacitněné v asi 85 km.
Silnice 1 pokračuje i od křižování s 90 dál až po hranice s Jordánskem. Ovšem posledních 5 km je uzavřených pro provoz a plně pod kontrolou IDF. Na jejím konci je zničený most Abdullah. Tento most nechal do povětří vyhodit jordánský král stejného jména v roce 1967. Most lze navštívit po domluvě s checkpointem IDF.
Tolik tedy délka. Trochu nové historie. Nové, tedy dálniční.
V roce 1965 se na 4- pruhy rozšířila 1+1 silnice mezi Motza a Jeruzaléměm. Tedy asi 5,5 km.
https://www.nli.org.il/he/newspapers/ah ... article/48
Pak se realizovalo několik dalších krátkých úseků, třeba u Abu Ghosh v roce 1971.
Na několik horských úseků spadlo několik balvanů, takže se dálnice v její blízkosti rozšiřovala, což narušovalo plynulost provozu. Lokalita Sha'ar HaGai. Tam se postavila dálnice způsobem, že se oddělila niveleta a vznikl prakticky 1 jízdní pruh v každém "pásu". Do budoucna se plánovalo dobudovat.
V roce 1965 se zároveň již plánovala postavit dálnice z Tel Avivu po letiště Ben-Gurion. Vedle stála již železnice, která byla mnohem pohodlnější, než silnice ... Tento úsek začal stavět v roce 1966 a do provozu se odevzdal v 1970. Ovšem jenom v 1/2 profilu s obousměrním provozem.
Pak se rozhodlo o výstavbě úseku mezi Tel Avivem po Sha'ar HaGai. Tady se vícekrát měnil záměr trasování a alternativ že lze některou silnici rozšířit. Stanovila se nakonec zcela nová trasa. Úsek Ganot - Latrun dlouhý asi 30 km byl sice o 10 km delší než původní silnice, ale obcházel Lod a Ben Shemen a tím pádem se stala dálnice rychlejší. Díky MÚK se dokonce dalo dostat rychleji i do Tel Avivu. Otevření toho úseku se konalo v roce 1978. Ještě v tom stejném roku se do provozu odevzdal ještě západnější, dnes začáteční bod a sice MÚK kibuk Galuyot po Latrun, ale v jedné části jen s jedním pruhem pro každý směr jízdy a s dočasnou světelnou signalizací. I to ale značně pomohlo provozu. Celá tato část se pak zprovoznila se vším všudy v roce 1979 v délce tedy asi 5 km. K dispozici bylo 35 km řádné dálnice v rámci západní poloviny. Tento úsek se stal důležitým z mnoha hledisk. Ukazoval Izrael jako vyspělý stát, kde se staví dálnice, letiště, kdy dálnice spojí Tel Aviv s Jeruzáleměm a to navzdory všech dalších nedostatků. Egyptský prezident Anwar Sadat se u návštěvy Izraele v 1977 po tomto tehdy ještě rozestavěném úseku projel. Částečně tam již byla vozovka, částečně i ne. Tehdejší premiér Menachem Begin na tom ale trval, že Izrael žije a vývoj napředuje.
Během dalších let se dokončilo vícero MÚK a hromada větví v rámci Tel Avivu. Třeba část sjezdů Harel v 1971, další sjezdy na Hemed 1972, Ben Shemen Interchange v 1981, Origin Interchange v 1990 , Sha'ar HaGai Interchange v 1994 a Shoresh Interchange v roce 2005.
V polovině 80. let 20. století se tzv. Ayalon Highway připojila na Silnici 1, takže silnice je pokračováním.
Výstavba dálnice přesahuje tzv. demarkační linii. I s jednou MÚK.
V 2013 se zvedla MPR v horských úsecích na 110 km/h, kde předtím bylo 100 km/h.
Izrael věnoval velké úsilí silnici 1 dál od Jeruzalému na východ. Kdysi to byla silnice, která na 40 km překonávala 1100m rozdíl. Byla velmi klikatá. Během let byla vylepšená a de facto paralelně postavěná nová silnice, méně klikatá a tak pak dualizovaná. Stará trasa silnice se stala zemědělskou a lokálním tahem spojujícím vesničky.
Poslední 1/2 profil se odstranil v roce 2012, kdy se krátký asi 3 km úsek severně od Jeruzaléma dobudoval na plný profil.
Dálnice se mezičasem i modernizovala. V roce 2007 se v jurisdikci Jeruzalému postavil tzv. Cédrový tunel. Jsou to 2 tunely, které zrychlují cestování z Gush Dan (velký Tel Aviv) do hlavního města jeho severních čtvrtí a cestujícím k Mrtvémi moři obejít přeplněné trasy městské dopravy v hlavním městě, čímž se snížila kongesce u západního vstupu do města. V roce 2014 se modernizovalo několik uzlů u napojení na sever od Jeruzalému tak, že se nemusí dnes ani projet hlavním uzlem na 1.
V roce 2011 se postavil expresní jízdní pruh, tzv. fast lanes, mezi MÚK Ben Gurion po MÚK kibuk Galuyot, tedy ten první velký úsek, který měl veliký slavnostní ceremionál. Pruhem jezdí i veřejná doprava. Pak bylo zřízeno velké parkovistě, které je bezplatné a motivuje přesednout z vozidla do autobusu anebo již brzo i na vlak/metro.
Ve 2. dekádě 21. století se (o příspěvek výše: Národní výbor pre infrastrukturu aneb i Vatal/Hotal) rozhodla instituce v závorce, že dálnice se musí zkapacitnit. Ale nejenom to. Podél dálnice vyrostla 1. VRT, která samotnou dálnici 3 krát křižuje. V tématu je nějaká ta fotka. Křižuje na mostě u letiště Ben-Guriona, v tunelu u křižovatky Anaba a u hlavního města.
O rozšíření se rozhodlo v roce 2010 na nejdříve nejvytíženějších úsecích na západě a východě dálnice. S tím souvisel upgrade MÚK a nové MÚK Ein Hemed, Mevaseret Zion a Motza. Postaven byl i ekodukt. Rozšíření se zakomponovalo do rozvojového plánu 2011 - 2016. Práce reálně vrcholí v období 2013 - 2016 a stojí 2,4 mld. NIS. Provoz byl během modernizace udržen.
V rámci dalších prací zhoustl provoz na úsecích, které se nerozšiřují, třeba zrovna u Sha'ar HaGai. Tady se Izrael rozhodl v nočním provozu změnit dopravní značení. Ve výsledku jsou zde 3 jízdní pruhy v každém směru jízdy, ale žádné fyzické práce se nerealizují. Vše je jen v rámci dostupného tělesa dálnice. Vykonal se průzkum skalnatých svahů a částečně se později řešil i tento aspekt. Ve výhledu je vícero variant, které ale nejsou ekonomicky smysluplné. Tato změna sa stala v 2018 a ještě v tom roce došlo ke snížení MPR ze 110 na 90 km/v této části dálnice.
Koncem minulé dekády se začala stavět další MÚK Ramat Shlomo, v tématu myslím zmiňuji.
V roce 2021 se v Tel Avivu začalo zpevňovat nejbližší okolí dálnice. Vyrostou tady 2 železniční tratě, postaví se nové objekty tak, že dálnici to nesníží na významě. Paralelní silnice a i dálnice se ale odkloní díky úpravám větví na sever a část dosavadních exitů "zanikne" ve prospěch jiné dopravy, směrem na západ. Takový bude osud uzlu Galuyot.
Dá se říct, že tak jak to bývá, tak hlavní tepna státu (i jiných států jinde ve světě) je nekonečným příběhem vylepšení.
+bonus: obrněné vozidla podél dálnice, spodní část příspěvku: http://forum.ceskedalnice.cz/viewtopic. ... 03#p252903
projížďka po trase z 2021:

































