Zdravím ze Sao Paula. Máme za sebou tři týdny dovolené, postupně jsme jeli ze Sao Paula po pobřeží do Rio de Janeira, odsud přes Sao Paulo do Floriánopolis - Foz do Iguazu a zpět do Sao Paula.
Musím ocenit, že investice se skutečně projevují, hlavní silniční síť, po které jsme jeli, je ve velmi dobré kvalitě. Horší je to s tím, že někdo tyto investice musí zaplatit a tím je v případě Brazílie jednoznačně uživatel... Platí se fyzicky na mýtnicích, poplatky nejsou vůbec malé...
Namátkou:
Sao Paulo - Rio de Janeiro: 60 Kč jen výjezd z letiště a za město, pak na pobřeží a zde již až do Ria zdarma, cesta však na delší čas, ale zase pěkná a v odpovídající kvalitě
Rio de Janeiro - Sao Paulo: BR-116 dálnice (jednosměrně): 450 Kč
Sao Paulo - Curitiba - Floriánopolis: BR-116 dálnice (jednosměrně): 150 Kč - nejlevnější na km, již zjevně z větší části zaplacená investice
Floriánopolis - Foz do Iguazu: státní BR-282 až do Cascavel (cca 130 km před Foz do Iguazu) bez poplatku, vesměs třípruh přes krásné hory, vyšší spotřeba, delší čas, kvalita dobrá, směrem k argentinské hranici se postupně horšila. Co však bylo hodně drsné, je cesta z Cascavelu do Foz - jde o nějakých 130 km, de facto jediný přístup z brazilské strany - těchto 130 km stálo asi 170 Kč, dtto zpět - není alternativa.
Foz do Iguazu - Curitiba: hlavní cesta BR-277, kvalitní třípruh pro 110 km/h takřka celou cestu, zpoplatněno, jednosměrně za cca 550 Kč
Curitiba - Sao Paulo: dtto jako tam, jen poslední část po pobřeží (zde zdarma) a do Sao Paula po Rodovia de Imigrantes (cca 60 Kč) - moc jsem z této krásné cesty neviděl, neboť celou dobu průtrž mračen, ale mnoho tunel, vodopádů, krásně vedená silnice pralesem, který tvoří horský předěl mezi pobřežím a náhorní plošinou Sao Paula.
Celkově jsme měli velkou kliku, že hlavní část doby, co jsme byli na cestě, probíhala v celé Brazílii hromadná stávka kamiónů za levnější naftu a všeobecně asi i lepší pracovní podmínky atp... Všechny kamióny (cca tak 90% účast) tak nebyly součástí provozu, ale stály. To nám cestování hodně zpříjemnilo.
V Sao Paulu jsme co se týče hustuty provozu i orientace měli celkem štěstí. Zásadní absencí je nepropojenost okruhu Rodoánel s hlavní silnicí z Ria. Při cestě na jih Vás tak silnice 116 stále táhne městem, ale značení je výborné... V jednu chvíli 7 pruhů jedním směrem, očíslované vodorovným značením jednotlivé pruhy a na cedulích určení, který směr má jet kterým pruhem - neztratili jsme se, ačkoliv člověk i třeba vůbec netušil, ve které části Sao Paula zrovna je...
Rychlostní limity se dodržují takřka výhradně u elektronických měřidel rychlosti, kterých je po celé síti značný počet. Velmi časté jsou také policejní kontrolní body (policejní stanice Policia Rodoviaria Federal - přímo u silnic), kde si Vás fyzickými zábranami na vozovce zpomalí na 40 km/h a mohou tak provádět i vizuální kontrolu. Pokutu z elektronických systémů jsem neobdržel zatím žádnou (uvidíme v půjčovně při návratu auta
). Namátkově měří PRF i v jiných místech, než kde jsou elektronická měřidla, ale je to spíše sporadické. Jsou vidět i celkem masivní investice do vybavení a budov PRF.
Co je další zajímavostí je zaměstnanost v silničním hospodářství, všude na trase vidíte lidi, kteří na těch cestách něco sem tam kutí... Nejčastější je sekání trávy kvůli rozhledům, to nám přišlo jako neuvěřitelně náročná činnost - při tom rozsahu sítě mají opravdu všude vykosené svahy kolem silnic a denně vidíte desítky skupin sekáčů se strunovýma sekačkama a jedou - navíc v tom hrozném vedru - přišlo nám, že to musí být jedno z hlavních zaměstnání v Brazílii - sekáč trávy
To jsou asi hlavní dojmy, třeba mne ještě něco napadne...
Hlavně mnoho šťastných km 
