České dálnice > Diskusní fórum

Celá aglomerace je propletená velkým množstvím dálnic s velkou kapacitou, které se i tak dost často ucpávají. Částečně situaci napomáhají „dávkovací semafory“ na některých nájezdech a HOV lines, které vypadaly velmi prázdně. Rychlost je většinou 65 mph, místy omezená na 55 mph. Povrch je vesměs velmi hlučný, ale bez nějakých velkých děr, pouze na části I-405 jsme zaznamenali něco kvalitnějšího (s větším podílem asfaltu). Faktem je, že rozloha aglomerace je obrovská, jen od letiště na pobřeží do San Bernardina ve východní části je to cca 100 km stále přes město. Měli jsme možnost jet po I-105, I-110, I-10, I-710, I-405, CA-60 a US-101 (poslední dvě mi připadaly okamžitě zařaditelné mezi Interstates). Obrázky jsou z nájezdu z I-105 od západu na I-110 na sever do centra LA, bohužel pozpátku .

Ještě pár obrázků z LA (teď už správně za sebou):

Po I-15 jsme se pohybovali celkem třikrát. První a nejdelší úsek byl od I-10 ze San Bernardina v aglomeraci LA do Bakeru, kde jsme odbočili na Death Valley. U San Bernbardina má I-15 uspořádání 5+5, ale povrch není nic moc (hlučný beton). Po přejezdu hor lemujících na severu celou oblast LA (průsmyk cca 1200 m n.m.) se povrch výrazně zlepšuje (vyšší podíl asfaltu) a dálnice postupně zužuje, až za Victorville (podle množství outletů a hypermarketů jde o poslední předměstí Los Angeles) přechází na 2+2. Byla sobota dopoledne, provoz byl poměrně velký (minimálně srovnatelný s D1 přes Vysočinu ve všední den), ale plynulý v obou pruzích, což se výrazně nezměnilo ani za odpojením I-40 u Barstow, kde sice ubyly kamiony, ale vzrostl počet osobních aut – asi si hodně lidí vyrazilo na víkend do Las Vegas (jeden řidič měl dokonce na zadním okně ceduli, že tam jede u příležitosti 40. narozenin rozbít bank).

Další úsek I-15 byl pouze krátký v oblasti Las Vegas (od NV-160 k NV-589 – Sahara Ave.), kde jde o městskou dálnici s hlučným povrchem a velkým množstvím MÚK.

Třetí kontakt s I-15 byl v aglomeraci Salt Lake City (od US-6 ve Spanish Fork k I-280, další dny i některé úseky přímo v SLC), kde se dálnice postupně rozšiřuje z 2+2 na 5+5 (a možná i víc, potom už se v tom nějak ztrácím). Chytli jsme zde odpolední špičku běžného pracovního dne, provoz byl velmi hustý, ale pořád ještě plynulý, povrch kvalitní, prostě pohoda. Odbočku k vězení jsme nefotili schválně, šlo jen o náhodu .

Z Bakeru od I-15 se jede po CA-127, až do Shoshone ne příliš kvalitním dvoupruhu (max. 55 mph), za Shoshone je nový povrch a hned se jede veseleji (max. 65 mph). Stejně pokračuje i CA-190, po vjezdu do NP Death Valley je ale rychlost omezena tuším na 45 mph. CA-178 skrz jižní část údolí se spíš podobá CA-127, za Shoshone je ale nově zrekonstruovaná a jede se po ní skvěle (v Nevadě se mění na NV-372). Na všech těchto silnicích je jen velmi malý provoz. To se ale nedá říci o NV-160 z Pahrumpu do Las Vegas, kde je na dlouhém úseku čtyřpruh bez MÚK.

I-515 je normální městský přivaděč I-15, po kterém je vedena i část US-93 a který končí kousek od Las Vegas před městem Boulder City. Následující část US-93 je v podstatě městskou průtahovou komunikací směrem k přehradní nádrži, na níž navazují náročné serpentiny sjíždějící na přehradní hráz Hoover Dam (všechna vozidla musí před přehradou projet kontrolou – tu jsme raději nefotili ), za kterou se zase silnice vyšplhá nahoru nad kaňon a pokračuje dál na Kingman jako dělený čtyřpruh bez MÚK. Podle http://en.wikipedia.org/wiki/Interstate_11 existuje značný zájem na úpravě US-93 mezi Las Vegas a Phoenixem na I-11 (má jít o největší „sousedící“ velkoměsta, která nespojuje přímá Interstate dálnice). Nejnáročnější součástí upgradu je převedení silnice mimo přehradu (viz http://www.hooverdambypass.org/) pomocí mostu, o kterém se zde již několikrát psalo (včetně nádherných fotografií – moje jsou spíš dokumentační k momentálnímu stavu prací a ukazují, jak blízko je budovaný most přehradní hrázi) a který má být dokončen koncem tohoto roku. Na obchvatu Boulder City (k mému překvapení plánovanému z jižní strany – viz http://www.bouldercitybypass.com/ ) se zatím, pokud jsem si stihl všimnout, nepracuje, stejně jako na chybějících MÚK na trase US-93 v Arizoně, takže I-11 asi hned tak nebude. Intenzivně se ovšem pracuje na kompletaci úseku navazujícího na most přes kaňon (viz http://www.us93corridor.com/ ), aby mohl být zprovozněn v plném profilu spolu s mostem. V odkazu zmíněných ekomostů jsem si nějak nevšiml, asi ještě nestojí.

Fotky mostu a pokračování US-93 v Arizoně (čtyřpruh bez MÚK)

Po této opravdu dálkové dálnici jsme moc daleko nejeli, pouze od Kingmanu do Flagstaffu. Zajímavostí je, že poslední úsek před Flagstaffem využila I-40 i těleso původní slavné historické silnice US-66. Při jízdě po I-15 jsme u města Barstow minuli současný západní začátek I-40, který by časem mohl být posunut do Bakersfieldu na MÚK s CA-99 – celý úsek CA-58 mezi Barstow a Bakersfieldem je údajně přestavován do standardu Interstate. K přeznačení a prodloužení I-40 by ale asi došlo až po vyřešení CA-99 (podle http://www.interstate-guide.com/i-040.html se zatím nic oficiálně neplánuje). O případném (dle mého názoru naprosto logickém) prodloužení dálnice z Bakersfieldu západně na nedalekou I-5 se nikde nepíše (ani tady http://en.wikipedia.org/wiki/California_State_Route_58 ).

Do Gran Canyonu jsme zamířili z Flagstaffu po US-180, což je příjemná silnice přes borovicové lesy ve výšce až 2500 m n.m. (koncem dubna tam byl místy ještě sníh), provoz byl zanedbatelný a trochu zhoustl až po spojení s AZ-64 (zkratka od I-40 pro ty, kdo vynechají Flagstaff). Mimo obce je skoro všude 65 mph, přes park opět pouze 45 mph. Do nejzápadnější části parku se nedá jet autem, je třeba přesednout na autobus (neabsolvovali jsme). Dále jsme pokračovali na východ po AZ-64 do Cameronu, na sever po US-89 a znovu na východ po US-160 do Kayenty. Z Kayenty potom vede z mnoha filmů známá silnice US-163 (též značená US-163 Scenic) přes Monument Valley – klasické pohledy jsou směrem na západ, je tedy lépe jet tam ráno nebo dopoledne.

Ještě obrázky z US-163:

US-191 v jihovýchodním Utahu je kvalitní dálková silnice, místy střídavý třípruh, místy dokonce čtyřpruh, postrádá však obchvaty měst. Těch není mnoho, nejvýznamnější je Moab, turistické středisko mezi NP Arches a NP Canyonlands, které se ovšem projíždí poměrně dlouho, protože je téměř celý rozložen podél US-191. Severně od Moabu se US-191 napojuje na I-70, kde již jsou značeny i US-6 a US-50. Po krátkém společném úseku na I-70 odbočují US-6 a US-191 převážně jako střídavý třípruh na sever směrem do prašného města Price (mají tam cementárnu), které obchází víceméně dálničním obchvatem, kus za kterým se rozdělují. US-6 vede přes Soldier Summit (téměř 2 300 m n.m., místy je US-6 v dálničních parametrech) do Spanish Forku, kde v podstatě začíná aglomerace Slat Lake City a kde se kříží s I-15. Podle http://en.wikipedia.org/wiki/U.S._Route_6_in_Utah má jít díky velkému provozu a náročným podmínkám o jednu z nejnebezpečnějších silnic/dálnic v USA! O to víc mě překvapuje, že se nikde ani výhledově neuvažuje o přestavbě úseku US-6 mezi I-70 a I-15 na Interstate standard a jeho zapojení do sítě (asi jako I-115 nebo I-170), což by umožnilo plnohodnotné napojení stále rostoucí aglomerace Salt Lake City na průmyslovou oblast kolem Price, na I-70 a do jihovýchodní části státu Utah, hojně navštěvované turisty.

Ještě pár fotek US-6:

Po I-80 jsme absolvovali asi nejdelší souvislý úsek na US dálnici: ze Salt Lake City až do Rena (přes 500 mil, čili přes 800 km). Bylo to opravdu dlouhé, provoz byl spíš řidší, povrch převážně vyhovující, uspořádání 2+2 prakticky od letiště SLC. Naprosto šílená je asi 100 km rovinka před hranicí s Nevadou podél solné pláně (kde je slavný Boneville) – tam se vyskytují výrazné žluté cedule, varující před usnutím (bohužel nemáme na fotce – zkusím najít na streetview). V Nevadě pro změnu varují asi na třech místech, kde se vyjíždí do průsmyků, před sněhem a náledím a signalizace upozorňuje na nutnost použít řetězy. Pamatováno je i na dostatek místa pro zastavení a nasazení řetězů v rozšířených odstavných pruzích. Další zajímavostí je pak tunel (rychlost zde není snížena) a pro nás poněkud nezvyklá upozornění, že se nalézáme v „Prison area“ a není dovoleno brát stopaře, v jednom případě dokonce s hrůzu nahánějící dodatkovou tabulkou „Emergency stops only“ (bohužel nemáme na fotce – zkusím najít na streetview). Nakonec se dostáváme až do Rena, kde I-80 prochází prakticky středem města.

Ještě fotka průtahu I-80 přes Reno:

Část US-385 přes střed města Reno je neznačený přivaděč I-580 směrem na jih - jde asi o 5 mil městské dálnice, která se staví dál na jih do Carson City, hlavního města Nevady (údajně jednoho ze tří hlavních měst států USA, která dosud nejsou napojena na síť Interstate). Na stavbě se intenzivně pracuje a do roku 2011 by měl být chybějící úsek napojen na již hotový východní obchvat Carson City a celý souvislý úsek konečně označen jako I-580 (US-395 tam ale asi zůstane i nadále, protože pokračuje jak na sever od Rena, tak i na jih od Carson City). Hypoteticky by se jednou tento přivaděč mohl stát součástí zatím neexistující I-11 (uvažované z Phoenixu do Las Vegas), žádné konkrétní plány sice mezi Las Vegas a Carson City neexistují a stávající intenzity si je nevyžadují, ale Nevada se patrně bude dál rozvíjet a tlak na lepší spojení dvou hlavních center se může objevit. Nejzajímavějším objektem na budoucí trase I-580 je most Galena Creek Bridge (http://en.wikipedia.org/wiki/Galena_Creek_Bridge) .

Krásná reportáž! Když ale vidím ty "poloprázdné" silnice a dálnice v Arizoně, Nevadě, Utahu..., tak by mě to úplně svádělo přitopit pod kotlem. Je škoda, že to v těchto oblastech nemají bez omezení. Ve státech jako Kalifornie, New York apod. je to pochopitelné, že to je kvůli tomu provozu neprůchozí ale tady...

Ty rychlosti fakt hlídají nějak masivně, i na "obyč" jedničkách nebo odlehlých úsecích dálnic? Faktem je, že nedávno nám na školení jeden Texasan vyprávěl, jak dostal pokutu za rychlost někde na středozápadě uprostřed ničeho, všude jenom corn fields a v nich Sheriff s mikrovlnkou. No to je teror! :)

Stando, díky moc.

martine, zvykejte si, v USA je oddávna policejní stát. Ostatně, co si ten šerif tak začne.

martin píše:Krásná reportáž! Když ale vidím ty "poloprázdné" silnice a dálnice v Arizoně, Nevadě, Utahu..., tak by mě to úplně svádělo přitopit pod kotlem. Je škoda, že to v těchto oblastech nemají bez omezení. Ve státech jako Kalifornie, New York apod. je to pochopitelné, že to je kvůli tomu provozu neprůchozí ale tady...

Ty rychlosti fakt hlídají nějak masivně, i na "obyč" jedničkách nebo odlehlých úsecích dálnic? Faktem je, že nedávno nám na školení jeden Texasan vyprávěl, jak dostal pokutu za rychlost někde na středozápadě uprostřed ničeho, všude jenom corn fields a v nich Sheriff s mikrovlnkou. No to je teror!

To jsem rád, že se to líbí ! Ještě něco přidám, jakmile se dostanu ke zpracování dalších fotek (ovšem v práci to nepůjde a před chvílí mi volala manželka, že nám doma řemeslníci omylem ustřihli telefon ). S tou rychlostí to není až tak hrozné, na většině těch poloprázdných silnic je 65 mph, takže se jede i tachometrických 75 (čili nějakých 120 km/h), což je o poznání lepší, než naše 90 a dá se tak projet i většina zatáček, takže se nemusí vypínat tempomat. Navíc jen malinko nižší rychlostí jedou i kamiony (ty byly skoro všude kromě silnic u Údolí smrti v Kalifornii), takže není moc předjíždění, případně se s ním dá bez problémů počkat na nějaký třípruh. Mimo dálnice jsem nikoho měřit neviděl (na dálnicích několikrát), často ale byl limit doplněn slovy "RADAR ENFORCED", někdy i se symbolem letadélka (měří se i ze vzduchu, ale žádné takové letadlo jsem nezaregistroval).

Diaľničiar píše:Stando, díky moc.

martine, zvykejte si, v USA je oddávna policejní stát. Ostatně, co si ten šerif tak začne.

Já nevím, slyšel jsem to už dostkrát, ale nepřipadal jsem si tam tak (znám i dost "policejnější" státy). Dopraváci na mě působili spíš dojmem, že jim jde hlavně o výsledky (dvakrát jsem viděl na dálnici měřit policistu s "fénem" - stál i s motorkou tak, aby byl už z dálky dobře vidět), ne o buzerace. Z TV jsem navíc zaregistroval dost velký poprask kolem nového arizonského zákona, umožňujícího policistům legitimovat občana podezřelého z toho, že je ilegální emigrant (jinými slovy Vás v USA nemůže policista legitimovat, pokud jste něco neprovedl nebo přinejmenším nejste důvodně podezřelý). Ale třeba jen nejsem jako amerikofil dost objektivní .

Po týdenní odmlce budu pokračovat s fotkami, doufám, že to touhle formou nikomu nevadí - moc už jich nebude .

US-50 mezi Carson City a South Lake Tahoe je čtyřpruh, po překonání hor prochází dost zastavěnou oblastí až za South Lake Tahoe. US-50 pokračuje na Sacramento, my jsme ale směřovali do Yosemite NP, takže jsem se pokusil jet co nejjižnější cestou přes Sierra Nevadu. Ta byla opravdu zasněžená a některé průsmyky stále ještě zavřené (konkrétně byla na infotabuli uvedena CA-4, z čehož jsem usoudil, že CA-108 a CA-120 v Yosemitech s ještě vyššími průsmyky budou taky zavřené), takže jsme nakonec jeli po CA-89 a CA-88 do Jacksonu. Povrch obou těchto silnic má své lepší časy už dávno za sebou. Malebným podhůřím Sierra Nevady vedoucí CA-49 má povrch kvalitní, ale nedá se po ní jet moc rychle, je na ní hodně průtahů městečky, navíc mezi Moccasinem a Mariposou je samá serpentina. Do Yosemit NP se dá jet po CA-120, po CA-140 z Mariposy (tam jsme spali, takže to byl náš případ) nebo po CA-41 z Oakhurstu a Fresna (tam jsme zase odjížděli). Na CA-140 je před parkem zával, který se objíždí krátkou jednosměrkou řízenou semaforem. V Yosemitském údolí mě nejvíc zaujal dokonalý dopravní systém ke zvládnutí návalů turistů: obě hlavní silnice (Northside Dr. a Southside Dr.) jsou jednosměrné a tvoří takové velké dvojpruhové kolečko.

Je to supr, vsechny prispevky od zacatku Stando! Musel jsem mít vedle zapnuty google maps abych se trochu orientoval, ale diky moc! PS: ta neustala jizda rovne po solnym jezeru musel bejt "mazec" )

Další fotky ze Sierry

Znovu jsme se do hor podívali z Fresna po CA-180 a CA-198 do Sequoia NP, zejména výjezd z parku po CA-198 směrem na Visalii je dost náročný. V této oblasti jsou to normální horské silnice.

Fresno je údajně největším americkým městem, které není napojeno na síť Interstate. Jelikož nám krátce posloužilo jako základna, poznali jsme několik příjezdů do něj. CA-99 v okolí Fresna odpovídá Interstate standardům, takže by snad jednou mohla být povýšena na I-9 (nebo I-7 , viz http://en.wikipedia.org/wiki/California_State_Route_99 a poněkud neaktualizovaný odkaz http://www.interstate-guide.com/i-009.html ) . Provoz je na ní hodně velký, připomínalo to místy naši D1, na velké části uspořádáním 2+2 a téměř všude bohužel i povrchem (CALTRANS zjevně nemá dost peněz na údržbu celé sítě, i to je jeden z důvodů, proč usiluje o povýšení CA-99 na Interstate). Faktem ale je, že mezi Maderou a Merced je úsek bez MÚK, který by si vyžádal nějaké výraznější úpravy. Od Merced až do Sacramenta je dálnice v pohodě. V samotném Sacramentu se MÚK CA-99/US-50/I-80BUS poněkud ucpává, zejména směr CA-99 od jihu > CA-99 na západ by potřeboval zkapacitnit. Pokud by došlo k povýšení na I-9, z částí CA-41 a CA-180 ve Fresnu a z CA-198 ve Visalii by se rázem mohly stát přivaděče (třeba I-109, I-309 a I-509) a I-205 od San Francisca by asi byla prodloužena po CA-120 až k nové I-9. Nejspíš by došlo i na spojku CA-4 ve Stocktonu (třeba I-209) a něco v Sacramentu (část dnešní I-80BUS by asi byla I-9 a druhá část třeba I-409).