...z anonymizovaného rozhodnutí o zamítnutí odkladných účinků...zdejší fórum je citováno jako Zdroj:o)
V nynějším řízení tedy
bylo na stěžovateli, aby zdejšímu soudu popsal, v čem shledává,
že jemu hrozící újma bude nepoměrně větší, než újma hrozící jiným subjektům. Jelikož takové
tvrzení uplatnil pouze v obecné rovině, lze se k němu vyjádřit také pouze v určité míře obecnosti.
Stěžovatel uvádí, že na základě napadeného rozsudku krajského soudu bylo zahájeno řízení
o vkladu vlastnictví do katastru nemovitostí, po jehož skončení může být stavba neprodleně
dokončena a uvedena do provozu, což by mu ztížilo uplatňování „vyplývajících nároků“.
Z tohoto tvrzení není možno seznat, že by jemu hrozící újma v případě nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti dosahovala zákonem stanovené míry intenzity, která by byla vyšší,
než v případě jiných subjektů. Institut vyvlastnění je z povahy věci vždy určitým zásahem
do základních práv, proto je třeba k němu přistupovat pouze v zákonem stanovených případech
a jím určeným postupem. Újma, která v jeho důsledku vzniká, nicméně sama o sobě není vždy
a bez dalšího důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2015, čj. 5 As 125/2015-79). Pro jeho přiznání
je nutné, aby stěžovatel předestřel konkrétní skutečnosti, jež takové přiznání odůvodňují, tedy
aby popsal, jaké negativní dopady do sféry jeho práv bude výkon nebo jiné právní důsledky
žalovaného rozhodnutí představovat. Stěžovatel uvádí, že v důsledku zamítnutí žaloby krajským
soudem je nyní vedeno řízení o vkladu vlastnictví do katastru nemovitostí, po jehož skončení
může být dálnice vedená přes jeho pozemky dokončena a zprovozněna. Neuvádí však, jakým
konkrétním způsobem představuje dokončení stavby dálnice závažnou újmu oproti současnému
stavu, kdy je podle dostupných údajů, z nichž vyšel v napadeném rozsudku krajský soud a jež
nebyly dosud zpochybněny (
srov. též http://www.ceskedalnice.cz/dalnice/d3/), dálnice D3v úseku Ševětín – Borek již částečně zprovozněna a i přes probíhající dostavbu je dopravně
využívána. Domnívá-li se stěžovatel, že po úplném dostavění dálnice v daném úseku bude ztížena jeho možnost domáhat se „vyplývajících nároků“, případně že bude takové uplatňování
zdlouhavé a nákladné, je třeba, aby uvedl konkrétní nároky, jejichž uplatňování dostavba dálnice
ovlivní, a zároveň aby vysvětlil, proč takový vliv má mít oproti výše popsanému současnému
stavu skutečnost, že dálnice bude v daném úseku dostavěna úplně. Taková tvrzení musí být
konkrétní a individualizovaná ve vztahu k jeho právům, resp. újmě, která na jeho právech může
v důsledku napadeného rozsudku krajského soudu vzniknout. Samotný vklad vlastnického práva
takovou újmou být bez dalšího nemůže, přičemž Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší
za stěžovatele domýšlet konkrétní projevy újmy, jež by mu mohla vzniknout, a to tím spíše,
že samotná stavba dálnice je předmětem jiných – stavebně právních – řízení.
Jelikož stěžovatel hodnověrně nedoložil takovou újmu, která mu může vzniknout, nebude-li odložen výkon pravomocného rozsudku krajského soudu, a která by zároveň byla nepoměrně větší, než újma,která v opačném případě může vzniknout jiným osobám, je nutno konstatovat, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, které je na něj zde kladeno. Nebylo již proto třeba, aby se Nejvyšší správní soud zabýval další podmínkou v podobě (ne)existence důležitého veřejného zájmu a případně jeho poměřováním s újmou stěžovatele.