O německých a nacistických kořenech ekologických hnutí
Napsal: 17.3.2010 1:37:49
O německých a nacistických kořenech ekologických hnutí
http://www.e15.cz/relax/kultura/o-nemec ... kych-hnuti
E15 | Aleš Borovan | Publikováno 15.3.2010 9:13
„Kroky lidí proti přírodě je musí přivést k jejich zániku.“ Hádanka na úvod – kdo je autor předchozích slov: Martin Bursík, Joschka Fischer nebo Adolf Hitler? Ne, nemá smysl a bylo by scestné přirovnávat současná environmentální hnutí a strany k zločinným nacionálním socialistům.
Současně by bylo chybou přecházet myšlenkový rezervoár, ze kterého moderní myšlenky na ochranu přírody v Evropě vybublaly. Jako výborný průvodce pro poznání tohoto sepětí se čtenářům nabízí cenná kniha Podmaňování přírody: Voda, krajina a vývoj moderního Německa, ve které britský profesor dějin David Blackbourn čtivě nastínil návaznost mezi moderními německými dějinami a působením Němců na přírodní krajinu.
Pro přírodu? Nástup Adolfa Hitlera většina německých ochranářů přivítala, nacionální socialisté se pak zasadili o přijetí zákonů na ochranu přírody
Je známo, že expanze německého živlu v evropském prostoru dosáhla vrcholů během první a druhé světové války. Bylo to však jen logické vyústění procesu nastartovaného již v 18. století za Fridricha Velikého. Němci se tehdy vydali na dlouhý pochod k ovládnutí vlastní krajiny. Během několika desítek let vysušili oderský nebo zehdenský močál, napřímili a zregulovali tok Rýna (délka řeky jen mezi Basilejí a Wormsem se zkrátila z 354 na 273 kilometrů!) nebo kolonizovali mokřady na severu, kde v pustině zálivu Jade vybudovali důležitý přístav Wilhelmshaven.
Ovládnutí toku řek a stavba vodních elektráren umožnila rozvoj německého těžkého průmyslu a čím dál častější pošilhávání po územích „na východě“. Ruku v ruce s celým procesem se rozmáhalo i hnutí na ochranu původní krajiny, ovšem v německém duchu. „Dřívější ochránci přírody inklinovali k místním regionům ,domoviny‘, ale rázně v nacionalistickém a často rasistickém rámci. ,Zelený‘ bylo v první polovině 20. století často eufemistickým ekvivalentem, vyjadřujícím německou nadřazenost: německý a svěže zelený na rozdíl od obyvatele slovanské pustiny a divočiny.“
Žádný div, že většina ochránců přírody přivítala příchod Adolfa Hitlera k moci, špičky nacionálního socialismu se na oplátku zasadily o přijetí nadčasových zákonů o ochraně zvířat a přírody. „Ty na dlouho zůstaly základním právním rámcem ochrany přírody v obou poválečných německých státech.“ Výborná, vyčerpávající a přínosná kniha pro poznání minulosti a lepší porozumění přítomnosti.
David Blackbourn: Podmaňování přírody
Vydavatel: BB/art, 2009
Hodnocení: 70 %
http://www.e15.cz/relax/kultura/o-nemec ... kych-hnuti
E15 | Aleš Borovan | Publikováno 15.3.2010 9:13
„Kroky lidí proti přírodě je musí přivést k jejich zániku.“ Hádanka na úvod – kdo je autor předchozích slov: Martin Bursík, Joschka Fischer nebo Adolf Hitler? Ne, nemá smysl a bylo by scestné přirovnávat současná environmentální hnutí a strany k zločinným nacionálním socialistům.
Současně by bylo chybou přecházet myšlenkový rezervoár, ze kterého moderní myšlenky na ochranu přírody v Evropě vybublaly. Jako výborný průvodce pro poznání tohoto sepětí se čtenářům nabízí cenná kniha Podmaňování přírody: Voda, krajina a vývoj moderního Německa, ve které britský profesor dějin David Blackbourn čtivě nastínil návaznost mezi moderními německými dějinami a působením Němců na přírodní krajinu.
Pro přírodu? Nástup Adolfa Hitlera většina německých ochranářů přivítala, nacionální socialisté se pak zasadili o přijetí zákonů na ochranu přírody
Je známo, že expanze německého živlu v evropském prostoru dosáhla vrcholů během první a druhé světové války. Bylo to však jen logické vyústění procesu nastartovaného již v 18. století za Fridricha Velikého. Němci se tehdy vydali na dlouhý pochod k ovládnutí vlastní krajiny. Během několika desítek let vysušili oderský nebo zehdenský močál, napřímili a zregulovali tok Rýna (délka řeky jen mezi Basilejí a Wormsem se zkrátila z 354 na 273 kilometrů!) nebo kolonizovali mokřady na severu, kde v pustině zálivu Jade vybudovali důležitý přístav Wilhelmshaven.
Ovládnutí toku řek a stavba vodních elektráren umožnila rozvoj německého těžkého průmyslu a čím dál častější pošilhávání po územích „na východě“. Ruku v ruce s celým procesem se rozmáhalo i hnutí na ochranu původní krajiny, ovšem v německém duchu. „Dřívější ochránci přírody inklinovali k místním regionům ,domoviny‘, ale rázně v nacionalistickém a často rasistickém rámci. ,Zelený‘ bylo v první polovině 20. století často eufemistickým ekvivalentem, vyjadřujícím německou nadřazenost: německý a svěže zelený na rozdíl od obyvatele slovanské pustiny a divočiny.“
Žádný div, že většina ochránců přírody přivítala příchod Adolfa Hitlera k moci, špičky nacionálního socialismu se na oplátku zasadily o přijetí nadčasových zákonů o ochraně zvířat a přírody. „Ty na dlouho zůstaly základním právním rámcem ochrany přírody v obou poválečných německých státech.“ Výborná, vyčerpávající a přínosná kniha pro poznání minulosti a lepší porozumění přítomnosti.
David Blackbourn: Podmaňování přírody
Vydavatel: BB/art, 2009
Hodnocení: 70 %