Poláci oprašují plány Hitlerovy dálnice. Česko by mělo reagovat, říká historik
Zdroj:
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/e ... 1B51574920
Plánovaná polská dálnice S8 by nemusela končit na hranicích u Králík. V německých archivech je ze 40. let dodnes uložena dokumentace Hitlerovy dálnice, jíž by se mohlo Ředitelství silnic a dálnic při přípravě navazujícího úseku inspirovat. Problematice trasování dálnice se věnuje badatel Tomáš Janda.
Když před pár dny v sousedním Polsku oznámili, že začnou s přípravou dálničního propojení mezi Vratislaví, Kladskem a českými hranicemi u Králík, pro mnohé to byla zpráva jako blesk z čistého nebe.
Před 80 lety však stačilo málo a nacistické Německo exteritoriální dálnici v Sudetech dokončilo. Podle badatele a publicisty Tomáše Jandy, který se tématem tzv. Hitlerovy dálnice zabývá dlouhodobě, se chtějí Poláci při stavbě plánované dálnice z německých plánů poučit.
„ŘSD a jím vybraná firma, která studii přeložky silnice Lanškroun – Dolní Lipka realizovala, vůbec s původními materiály nepracovala,“ říká dálniční historik Tomáš Janda k silnici, na jejímž záměru se kvůli nízkým intenzitám dopravy nepokračuje.
Co jste si poprvé řekl, když jste se dozvěděl o plánu prodloužit rychlostní silnici S8 z Kladska na česko-polské hranice?
Žádným překvapením pro mě zveřejnění této informace nebylo. Nějaké informace o tom, že naši severní sousedé v této oblasti něco podnikají, jsem měl již z minulých let, kdy jsem byl osloven polskými odborníky s dotazem, zda se v České republice nenacházejí materiály k trasování, projektování nebo geologickému průzkumu projektované dálnice Berlín – Vratislav – Vídeň na území Kladska. Později jsem se s nimi potkal i v Bundesarchivu v Berlíně.
Oživují Poláci plán exteritoriální dálnice A88?
Poláci neoživují plán původní německé dálnice Berlín - Vratislav – Vídeň, která měla v délce 630 km spojit hlavní města dnešního Německa a Rakouska. Oni si pouze velmi dobře uvědomují, kdo řídil přípravu a výstavbu této dálnice. Hledají poučení v původních plánech, spisech z trasování, projektování a v geologickém průzkumu realizovaném pod vedením jednoho z největších evropských dálničních odborníků minulého století ing. Hanse Lorenze.
Trasování dálnice okolo masivu Zobten (dnes Ślęża) nebo průchod dálnice Sovími horami (tehdy Eulengebirge) jako ukázky trasování jsou dodnes používány v německé literatuře jako vzorové příklady. Je třeba ovšem podotknout, že Poláci se masivu Sovích hor vyhýbají a jejich nová komunikace půjde až do Kladska spíše mimo trasu původně projektované dálnice. Od Kladska k hranicím je ovšem trasa původně projektované dálnice asi nejlepším a nejschůdnějším řešením.
Jak daleko vlastně na přelomu 30. a 40. let postoupily plány a příprava výstavby dálnice v úseku Moravská Třebová – Vratislav? Mluví se vždy o rozestavěných úsecích na Brno. Byly pohraniční hory pro německé inženýry nepřekonatelnou hradbou pro stavbu dálnice?
Projektová dokumentace byla kompletní. Vše bylo připraveno k výstavbě. Bohužel v roce 1940 již nebyla taková kapacita na zahájení stavebních prací, a to jak v Sudetech, tak v kladském výběžku (tehdy území Německa). Muži ve velkém rukovali do armády, chyběly i volné kapacity stavebních firem.
Dálnice na území dnešního Pardubického kraje měla vstupovat u města Králíky (mezi Lichkovem a Dolní Lipkou) a do vnitrozemí směřovala sníženinou po úbočí Suchého vrchu k Červené Vodě a dále k městu Štíty. Obtížnější bylo překonání výběžku Zábřežské vrchoviny mezi Štíty a Lanškrounem, ale i to se podařilo vyřešit po prostudování několika variant vedení trasy dálnice. Asi nejsložitější bylo řešení trasy dálnice v okolí obce Laudon (dnes Mezilesí) nedaleko Lanškrouna.
S jakými největšími problémy se Němci na trase potýkali? Jakou nadmořskou výšku či převýšení by musela dálnice překonat? Měla by dnes taková dálnice v Evropě přirovnání?
Němečtí odborníci se s problémy nepotýkali. Oni je řešili a hledali ta nejlepší možná řešení, a to i za cenu vyšších stavebních nákladů. Nejvyšší nadmořská výška trasy dálnice byla právě mezi Štíty a Lanškrounem. U obce Laudon byla geologickým průzkumem zjištěna sesuvná území na severní a západní straně obce, kudy procházela původní varianta vedení trasy dálnice. Geologické sondy zde byly vrtány až do hloubky okolo 30 metrů, někdy i více.
Na základě těchto průzkumů a dalších skutečností byla trasa dálnice přeložena na východní okraj obce, a to i za cenu demolice několika domů nebo hospodářských stavení. Osa dálnice by tak procházela příkladně dnešní domem č. p. 29 v Mezilesí, který měl být zbořen. Další problém představovala dálnice s velkým viaduktem západně a severozápadně od Štítů, kde se řešilo složité založení pilířů mostu a geologicky nestabilní podloží za severním předmostím viaduktu.
Sama o sobě je vypovídající nadmořská výška úseku dálnice mezi Štíty a Lanškrounem, kde měla dosáhnout nejvyššího bodu 630 m n. m.
Těchto prací se mimo dálničních odborníků z Německa účastnili i odborníci z pražské a brněnské německé vysoké školy technické. Zkušenosti z trasování a projektování této části dálnice využil ing. Lorenz a jeho spolupracovníci v padesátých letech při projektování a stavbě dálnice Frankfurt – Würzburg – Norimberk, která prochází v některých částech podobně složitým terénem.
Po desítkách let se na české straně ŘSD v minulosti zabývalo přeložkou silnice I/43 z Dolní Lipky na dálnici D35. Podle posledního vyjádření se záměrem už nikdo nezabývá. Myslíte si, že se k ní bude muset stát dřív nebo později vrátit? A stačila by pouhá silnice, nebo by lepším řešením byla čtyřpruhová komunikace?
Pokud Poláci ke státní hranici postaví dálnici nebo jinou čtyřproudou komunikaci, budeme muset reagovat. Otázkou je, co vůbec postaví. Zda to nakonec nebude pouze střídavý třípruh nebo kvalitní dvouproudá silnice. Každopádně budeme muset postavit alespoň přeložku silnice první třídy v šířce 11,5 m s možností pozdějšího rozšíření na dálnici nebo čtyřproudou komunikaci.
Jak dalece přeložka kopíruje trasu bývalé německé dálnice?
V plánech ŘSD jsou navrženy, tuším, tři varianty vedení přeložky silnice I/43. Od obce Mezilesí až ke státní hranici někde více, někde méně kopírují původní německé plány.
Dochovaly se k přípravě exteritoriální dálnice mezi Dolní Lipkou a Moravskou Třebovou dokumenty, které by šly dnes pro přípravu nové silnice na české straně použít?
Materiály z přípravy původní dálnice se dochovaly. Konkrétně různé studie z konce roku 1938, kdy byly realizovány první průzkumy trasy. Dále projektová příprava z let 1939 – 1942, částečně spisová dokumentace a mnoho dalších materiálů. Dnes ovšem podle nich nemůžete projektovat novou komunikaci. Bez jejich znalostí však budeme muset možná řešit problémy, které už jednou řešeny byly. Vymýšlet technická řešení, která už byla jednou vymyšlena. Projektant by tedy o nich měl vědět, měl by se poučit příkladně z chyb, které již jednou řešeny byly a přihlížet k nim při projektování nové komunikace.
A poučilo se ŘSD při stanovování jednotlivých variant z průzkumů německých inženýrů?
ŘSD a jím vybraná firma, která studii přeložky silnice Lanškroun – Dolní Lipka realizovala, vůbec s původními materiály nepracovala. Tyto materiály nenajdete na internetu, ani odkazy, kde je hledat, na internetu nejsou. Bez osobních zkušeností, znalosti archivů v České republice, Německu a dalších se k těmto dostanete velice těžko. Část materiálů k problematice trasování a projektování v tomto úseku mám od potomka odsunutých Němců ve svém soukromém archivu. Osobně se znám s potomky ing. Lorenze a mám přístup k jeho jinak nepřístupné pozůstalosti.
Z českého pohledu, je pro nás dálnice v tom severním úseku vůbec přínosná? Strategická je trasa hlavně pro tranzit polských obyvatel.
Nemůžeme na vše koukat pouze z našeho českého pohledu. Tam je přínos diskutabilní. Z hlediska evropského by bylo vhodné postavit dálnici v ose původní německé dálnice. Její přínos by byl obrovský, i když o tom mnozí budou dlouze pochybovat.
Autor: Radek Latislav