Stavebnictví: marné volání!

[Diaľničiar]

Už nebudeme smířliví! – tak zahájil poslední setkání Svazu podnikatelů ve stavebnictví s médii jeho výkonný ředitel Miloslav Mašek. SPS zkrátka došel k závěru, že apely, nóty a varovné analýzy, jejichž prostřednictvím čeští stavaři lobovali za své zájmy v minulých letech, se ukázaly být neefektivní a marné. České stavebnictví nejspíš směřuje do dalšího úpadku, česká politická elita nicméně zůstává klidná.

Loni se domácí stavební produkce zvýšila o 7 %, ovšem do svého předkrizového výkonu má dále než daleko. Co bude letos, těžko hádat – pokud se ještě něco podaří zlepšit v legislativě, snad nás čeká další mírný vzestup ve výši 2 – 3 %, Když se ovšem stávající situace nezmění, pak to asi budou stejná čísla, ovšem s negativním znaménkem. Platit bude asi varianta B: za první kvartál poklesl objem zakázek (což je pro stavaře zásobárna práce) celkem o 37 %, přitom v pozemním stavitelství se jedná o propad 50% (!), v inženýrském o 24 %.

Chronické choroby

MMR podle nás vyvíjelo velmi pozitivní aktivitu, ale celá věc ztroskotala na nulové kooperaci ostatních resortů! – tak vidí Svaz osudy novely stavebního zákona. Ta měla hlavně a především zkrátit povolovací řízení (prostřednictvím řízení koordinovaného), které je u nás podle Svazu rekordně dlouhé i v celosvětovém měřítku. Bohulibý záměr ovšem ztroskotal na postojích dalších ministerstev. Tisíce připomínek se sice podařilo vyřešit, ale dodnes je v návrhu novely několik desítek meziresortních rozporů, k jejichž odstranění hned tak nedojde. Stejné je to s novelou „EIA“. Dosti drakonická verze příslušného zákona číslo 39/2015 měla platit právě jen v roce 2015, v jehož průběhu měl být schválen zákon k výstavbě vlídnější. Měl, ale nebyl. Platí tedy stále ona „třicetdevítka“, která podle Svazu veškerému stavění klade do cesty „nepřekonatelné překážky“. I sám ministr Ťok se nedávno vyjádřil v tom smyslu, že dnes může výstavbu českých dálnic zablokovat doslova každý. Sečteno a podtrženo: platná stavební legislativa výstavbu nejenže nepodporuje, ale je jí – slovy ředitele Maška – přímo „nepřátelská“.

Jádro pudla

„Když má přijít o práci tisíc horníků, všichni jsou na nohách. Z našeho sektoru během minulých let odešlo 50 000 pracovníků a nikdo si toho ani nevšiml. Nechceme nikomu závidět, ale ….“ – říká M. Mašek. Možná právě tady někde je skryta odpověď, proč české stavebnictví českou politiku tak málo zajímá. Redukce pracovních míst ve stavebnictví nebyla nárazová, ani lokální, z hlediska sociálního proto stavební krize nepředstavovala nějaký závažnější problém. A z hlediska politického? Naše politika jistě – jak se často uvádí – trpí diskontinuitou, nestabilitou a deficitem smysluplných a realizovatelných vizí a koncepcí. Ještě více ale postoje politiků na všech úrovních určuje veřejné mínění – což je koneckonců v pořádku. Bohužel domácí vox populi zní naprosto jednoznačně: developer/soukromý stavebník je sprosté slovo a stavař slovo neslušné.

Nestavme!!

Česká společnost ve své většině na počátku 21. století zkrátka jakoukoli výstavbu v zásadě odmítá a každý zmařený projekt, ať dům, ať kilometr dálnice, považuje za vítězství dobré věci. Dnes je u nás možné zarazit stomilionový projekt v chodu pouhým poukazem na ohrožení nějakého, třeba imaginárního zvířete či rostliny – bez ohledu na to, že před kopnutím do země každý projekt samozřejmě musí projít ekologickým auditem prostřednictvím EIA. „Nestavme!“ zní chórem českou kotlinou. Jak tuto společenskou náladu a vlastně politickou objednávku změnit či jak se s ní vyrovnat, na to je těžká odpověď a ani Svaz ji zjevně nemá.

Na jedno z možných řešení přišel Metrostav. Třetina jeho zaměstnanců už dnes působí v zahraničí, třeba v Norsku. Jak konstatoval jeho mluvčí: „Musíme se sice učit norsky a prokousávat se norskými zákony, ale je to pro nás snadnější než bojovat s českou legislativou!“

http://www.stavebni-forum.cz/cs/article ... ne-volani/