Přitom je to tak jednoduché. U nás stále někomu nedošlo, že jsme tranzitní zemí a cizince zajímá maximálně cíl Praha a pak nějaký cíl za hranicemi. Ostatní města jim nic neříkají. Podobně se chováme i my, když projíždíme cizinou. Ve Skandinávii by se bez čísel neobešli, protože vzdálenosti jsou tam ukrutné a názvy menších měst mi připadají všechny stejné. Ke všemu, existuje zpravidla několik variant trasy, protože se neustále musí objíždět nějaké fjordy či pohoří, takže občas jsem se setkal s cedulí Oslo doleva i doprava, ale u každého bylo číslo silnice. Takže juknete do mapy a vidíte, kudy to můžete vzít. A pokud si připravíte seznam silnic, nemusíte vůbec hlídat směrovky s názvy

Podobně u našich dvojek. Většinou jedete nějakou trasu sever-jih, východ-západ, takže Vás zajímá směr který silnice drží a ne názvy kdejakých vesniček. Potřebujete k tomu, aby byla všude čísla.
Proto mě rozladilo, že na novém značení kousek od baráku je velká návěst, kde je i číslo silnice, která odbočuje na následující křižovatce. Jenže na nových směrovkách hned za návěstí už číslo není
