Spíše, než extra porce záběrů na zničená města a pláč lidí se zaměřím jen na nevyhnutní souvislosti. Ačkoliv popsat to do pár příspěvků ani vývojem nelze a není možno. Stát se ale snížil na manipulaci faktů, vypnutí médií a Erdogan musí čelit realitě, kterou mu ale nikdo určitě nepřál. Miliony jeho spoluobčanů hledají své rodiny nebo mrznou v ulicích ... pomoc se stále nedostává v takovém rozsahu, aby to zlepšilo šance na záchranu těch co zachránit šlo. Selhal i vládní program, stavební normy a nouzové plány. Erdogan by nebyl první politik, který by padl na tom jak nezvládl zemětřesení, ale byl tady první, který se svezl na vlně, že on bude lepším.
Těch 72 hodin, které jsou pro přeživší pod troskami rozhodující, brzy vyprší, varují Lékaři bez hranic.
Média již upozorňují na důsledky. Erdogan si jich je vědomý. Blíží se volby. Teď se nemůže jen vymlouvat a štvát ohledně Švédska do NATO, ale čelit výsledkům jeho působení v zemi.
Opakuje se scénář z roku 1999. Erdogan se ale v komentářích nevěnuje roku 1999, ale až roku 1939. On totiž řekl, že tohle zemětřesení je nejhorší od roku 1939. Protože výsledky mohou být srovnatelné s tím, co bylo v 1999 a co sám silně kritizoval.
Pokud se zjistí, že novější budovy byly zranitelnější než starší budovy, pak by za katastrofu mohla vinit Erdoğanova strana. Ta strana, která zavedla novou daň. Ta, která změnila celou hierarchii ve státě s novýma normama a někde by těch asi 5 mld. USD v kritických pásech státu mělo být vidět. Prozatím to není znát ani na budovách ani na silnicích ani na letištích. Nic nové jednoduše nevydrželo. Staré je utržené i se svahama. Být férový lze, že to byla silná zemětřesení. Na druhou stranu se slibovalo posílit v těchto zónách i pohotovostní týmy. Ale nic se nestalo. Žádné garáže s technikou, žádné týmy pro vyhledávání lidí. Proto první den, žádná reakce. Dva dny jsou pryč a na místě je velmi slabá účast. A co hůř, mrznou ti co žijí.
Erdogan převzal vrchní velení nad zemětřesením. Nařídil včerejškem 1 týden smutku, žádné školy. Potraviny pro školy směrují sem. Všechno na co má dosah směruje sem. Uhlí, oblečení a peníze. Sám říká, že není třeba materiál z celého Turecka, nýbrž peníze. Ale stát již přeposlal s provinciemi obrovské množství stanů, přikrývek, léků. Je to ale jen zlomek toho co je potřeba.
Paradox je, že tak neučinil ihned. Nechal plynout čas. Nezdálo se mu to jako obrovská katastrofa. Vyjádřil se ve 1/4 hodině jak to vnímá, kde jsou potíže. Za den učinil obrat. Tak jako všude, jde o peníze. Mnoho miliard se investovalo a tohle je výsledek. Dokud to byl občasný názor, ten se snadno potíral. Obzvláště ještě za převrat proti němu. Nyní proti systému moci ale protestují stovky tisíc obyvatel v postižených oblastech. Jedni mají rodiny v troskách, další mrznou. Nebo nemají jídlo. Všechno je sem problémem dopravit.
Více než 90 procent lidí, kteří přežili zemětřesení, je zachráněno během prvních tří dnů po katastrofě - to jakékoliv ve světě. Tato doba se může značně lišit v závislosti na počasí, četnosti následných otřesů a rychlosti, s jakou záchranáři přijíždějí na místo katastrofy. Právě tyto faktory snižují šance na nalezení přeživších zemětřesení o síle 7,8 stupně, které zasáhlo jihovýchodní Turecko a severní sousední Sýrii v pondělí časně ráno.
Počet obětí, který se ve středu odpoledne přiblížil 12 000 mrtvých (i se Sýrii, t.č. je tady 9000 mrtvých), se pravděpodobně ještě zvýší, až uplyne 72 hodin po "nehodě".
V zásadě jsou lidé zabíjeni zhroucujícími se budovami. Prvním úkolem je poskytnout lékařskou pomoc lidem, kteří zemřeli pod sutinami, než podlehnou svým zraněním, zejména kvůli krvácení. Mimořádně důležitou roli hrají také povětrnostní podmínky. A „opravdu proti nám“ jsou v Turecku a Sýrii, kde poslední dva dny vládne polární zima. "Bohužel to znamená, že lidé mohou zemřít na podchlazení," zdůraznil medicínský odborník. I ti, kterým se podaří přežít mráz a zranění, bez vody „začnou umírat po třech až pěti dnech“. "Velkou většinu přeživších vytáhly místní týmy do 24 hodin, často jen rukama nebo lopatou." Mezinárodní pomoc začíná fungovat většinou po 24 hodinách. "V této fázi je již pěkná řádka lidí, kteří mohli přežít, mrtvých. Když pod sutinami najdou člověka, musí záchranáři rychle rozhodnout, který způsob je nejvhodnější k jeho vyproštění. Někdy jsou k odstranění betonových desek potřeba velké stroje, jako jsou jeřáby. A těch není dost.
V některých případech jsou nutné amputace končetin a ne vždy je lze provést tak, aby nebyla infekce.
Cena mezinárodní záchranné operace dosahuje až jednoho milionu dolarů za zachráněný život. Kdyby byly tyto peníze investovány do prevence katastrof, nestalo by se to. A jsme zpátky u problému jménem daň ze zemětřesení, poplatek za zvláštní stavební přístup a vládní investice.
Když v roce 1999 zasáhlo Izmit nedaleko Istanbulu silné zemětřesení, tehdejší premiér Bülent Ecevit – zkamenělý rozsahem katastrofy – se dostal pod palbu, protože nedokázal dostatečně rychle zorganizovat záchranu. Zemřelo tehdy asi 18 000 lidí. Ecevit byl paralyzován rozsahem ničení. V dalších parlamentních volbách v roce 2002 Ecevitova Strana demokratické levice, Strana nacionalistické akce a centristická Strana vlasti – frakce, které v 90. letech dominovaly turecké politice – nedokázaly překonat desetiprocentní hranici potřebnou k zajištění křesla v parlamentu. Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje dosáhla přesvědčivého vítězství.
Že se musí Turecko přebudovat. Stačí si číst výsledky ze silnic 2003 - 2023. Viz příspěvek výše. Přebudovalo se. Dnes je ekonomicky na dně, občansky kvůli "Převratu" taky a katastrofa ukázala výsledek mnoha prací.Erdoğan se zdá být odhodlaný neopakovat stejnou chybu, ale to neznamená, že neexistují žádné pasti, do kterých by se mohl chytit.
Několik hodin poté, co udeřilo první zemětřesení, spěchal, aby dal jasně najevo, že přebírá kontrolu, a vypadal viditelně rozzlobený a frustrovaný počátečním úsilím úřadů zahájit záchranné operace.
Na narychlo zorganizované tiskové konferenci ve státním koordinačním centru pro katastrofy v Ankaře řekl, že země byla zasažena nejhorší přírodní katastrofou od roku 1939, kdy východní provincii Erzincan zasáhlo velké zemětřesení, které zabilo kolem 33 000 lidí a srovnalo ji se zemí. nebo vážně poškodilo více než 100 000 budov.
Prezident Erdogan přiznal pomalé reakce za začátku. Zdůraznil, že objektivně jsou narušené dopravní koridory a oblast je odřízlá kvůli sousední Sýrii. Je ale zájmem všech pomoct. Velmi vyhýbavě ale reaguje na nedodržení norem při výstavbě. A nemůže ani kritizovat, že je všechno špatně, protože to jeho strana doslovně ovládá celý stát. Nejednalo by se tedy o lokální selhání několika jednotlivců.
V roce 1999 média obvinila vládu ze špatné reakce. Stejně tak řekla, že ačkoli se zemětřesením nedalo zabránit, utrpení lidí bylo umocněno neadekvátní reakcí v prvních hodinách poté, co k nim došlo.
Turecký prezident ve svých poznámkách uznal, že v prvních hodinách po zemětřesení byly problémy s reakcemi na mimořádné události, ale řekl, že nyní je čas na jednotu, a znevážil "provokatéry" a vyzval lidi, aby naslouchali pouze oficiálním zdrojům informací. Turecká policie zadržela několik lidí za zveřejnění informací o zemětřesení na sociálních sítích.
Stejná policie rozháněla protestující. Formálně ale za komplikace u záchranných prací. Přitom ti lidé protestují proti pomalé reakci a nedostatku tepla. Aby dnes bylo teplo v těch ulicích, tak se zakládají ohně a není ani dřevo.
Vláda v roce 1999 nečinně přihlížela na katastrofu. Tehdejší systém byl: bude to dobré. Ani armáda nebyla rozmístněná.
Vláda v roce 2023 mapovala škody. Vzpamatování přišlo během prvního dne.
Faktem je, že státní instituce a velení armády v postižených lokalitách nereagují ihned. Čekají na příkazy ze shora. Proto ani nevycházejí do ulic jako kdyby se nic nestalo. A to se právě znelíbilo obyvatelstvu.
Nyní se zdá, že se Erdoğan z této pomalé reakce učí. Erdoğan chce být netradičně natočen v centru neštěstí. Miluje kamery, ale kdykoli zemi zasáhne katastrofa, zmizí. Obvykle posílá své ministry a lidi kolem sebe, aby řešili problémy. Takže pokud se něco pokazí, může je vinit.
Tentokrát ale Erdoğan veřejně zasáhl rychleji než obvykle a zavolal mezinárodní pomoc. Sám, osobně požádal o pomoc, protože musel být informován o rozsahu a o tom jak si stojí možnosti Turecka. I když jeho Turecko již proti roku 1999 má krizový plán, má základní fond pro financování.
Zda se však vyhne politickým důsledkům, se teprve uvidí.
A čo je špatně
Pokud se v zóně známé zemětřesením zřítí jen jedna budova, je to tragédie. Pokud se zřítí desítky budov v několika velkých městech, signalizuje to, že se tragédii dalo zabránit. Turecko po tragickém zemětřesení v roce 1999, které zabilo 18 000 lidí, slíbilo, že zavede změny ve svých stavebních postupech. Zavedla nová stavební pravidla a zavedla povinné pojištění proti zemětřesení pro všechny budovy. Ale architekti a urbanisté už léta upozorňují, že pravidla nejsou dostatečně striktně dodržována. A tady je dnes výsledek.
Zemětřesení v 1999 bylo prakticky stejné. Příslib byl na lepší výsledky. Silnější bylo v Japonsku kolem 9,0, tak nelze pomýšlet na důsledky tady. Přitom úprava stavebních norem se týkala jen částí, která jsou v Turecku riziková.
Mnoho oblastí zničených zemětřesením, jako je Gaziantep, Hatay a Şanlıurfa, zažilo v posledních dvou desetiletích stavební boom, který Erdoğan povzbuzoval a v důsledku toho vyhrál i zde volby. Na masivních stavebních projektech jsou zapojeny společnosti se silnými vazbami na Erdoğana a jeho vládnoucí Stranu spravedlnosti a rozvoje. Pokud se zjistí, že novější budovy a bytové domy byly nepoměrně zranitelnější než starší budovy, pak by za katastrofu mohla vinit Erdoğanova strana.
A Erdoğan má další politickou výzvu: rychle najít dočasné ubytování pro přeživší a zraněné. Těch je již více než 50 000.
V tomto ohledu může litovat, že rozdrtil nevládní organizace a přinutil mnoho organizací občanské společnosti k uzavření.
Turecké úřady uvedly, že v oblasti táhnoucí se zhruba 450 km od Adany na západě po Diyarbakir na východě bylo postiženo asi 13,5 milionu lidí.
Poškozená státní silniční síť:
https://twitter.com/i/status/1622677241770479625
https://twitter.com/i/status/1622551637003739138
Takhle se dá pokračovat.
Vzhledem k tomu, že státní dualizované silnice a dálnice tvoří polovinu sjizdné silniční sítě i pro nákladní dopravu, tak je to jednoduše katastrofa, co se týče dostupnosti. Ta zmínka o tom, že se musí nejdříve urychleně opravit pozemní spojení, tak ta nebyla jen tak vyslovená. I proto ty mezinárodní a domácí týmy nemohou jít ihned na potřebná místa, ale čekat ...
opravdu ta města, mnoho měst v tomto území zažilo evakuaci budov a mnoho z nich spadlo dodatečně
https://twitter.com/i/status/1622748860043915265
https://twitter.com/i/status/1622652684162433053
Technika, která je tady k vidění, to je místní technika. Přesuny z jiných provincií, zaberou 10h jen v transportech. Někde jsou příkazy, někde sehnat trailery atd.
Stát se snaží snížit negativní informace, blokuje víceré kanály ... samozřejmě jen doma. Aby tak snížil nezpokojenost a informace o protestech, které jsou jen lokální a ne koordinované. Státu se rovněž nelíbí, že lidé natáčejí na kamery jak to vypadá se silnicemi. Včera se totiž objevila informace o průjezdnosti jedné dálnice, ale ve výsledku se po ní projet nedalo a bylo to zdokumentováno. Obcházka sice možná je, ale účel trasy neplní schopnost zásobovat konkrétní města, protože přivaděče jsou nefunkční. Ovšem, pracuje se na nich. Tato informace měla být pro zbytek Turecka v tom, jak se perfektně pracuje, ale regionálně to vyvolalo hněv. Stejně tak nepřítomnost složek v mnoha městech.
Počet obětí bude stále stoupat. A to nejen o ty co jsou v troskách, ale i o ty, kteří nedostanou lékařskou pomoc.
Statisíce lidí, kteří zůstali bez domova, se musí ukrýt před mrazivým chladem. Mnoho z nich má omrzliny.
Izrael sem třeba vyslal již II. tým, aby posilnil kapacity vojenské polní nemocnice, která tady u Hatay byla zřízená. Hlavní doktor totiž pronesl, že situace je horší, než bylo zadání.
Ve městě, kde Erdogan promluvil, vzrůstá hněv nad tempem pomoci a záchrany. Prezident byl dle vícero svědků dokonce urychleně obklopen větším počtem strážců. Nafocení jeho projevu se tak nakonec uskutečnilo v celém rozsahu až na letišti, které je veřejnosti uzavřené.
V Kahramanmarasu, nedaleko místa, kde ve středu hovořil prezident Recep Tayyip Erdogan během své první návštěvy zemětřesením postiženého regionu v jižním Turecku, stovky vysídlených rodin hledaly útočiště ve sportovním centru, které bylo přeměněno na místo distribuce pomoci. Tito lidé konfrontují vládní média s tím, že když je tam prezident a ten říká o tom jak jsou miliony přikrývek tady, tak proč tady není ani jedna? K čertu s takovým prezidentem. Erdogan navíc plánoval navštívit i konkrétní lokality, ale i tento záměr byl nakonec upraven a dle vládních médií pro špatné počasí.
V zóně zemětřesení je asi 103 800 národních pracovníků pro pomoc při katastrofách, řekl turecký viceprezident Fuat Oktay na tiskové konferenci v ústředí turecké pohotovostní agentury AFAD v Ankaře. Řekl, že probíhají evakuační snahy s cílem přemístit přeživší do sousedních měst. Práce se tak již zrychlí. Existují ale problémy s palivem a energiemi. Jsou masivní výpadky elektrick energie. Armáda a civilní ochrana distribuují geenerátory, ale není palivo, takže to komplikuje průběh ošetření v nemocnicích. Vyvstávají otázky, proč tyto nemocnice nemají vlastní generátory se zásobou paliva, protože normy to přikazují.
Požár v přístavu Iskenderun v jižním Turecku, kde těžké škody způsobené zemětřesením a požáry zastavily provoz, byl ve středu uhašen poté, co hořel dva dny, uvedla turecká vláda. Rozsah škod sníží schopnost přijat a distribuovat pomoc.
V několika přístavech došlo k nehodám lodí, z některých spadl náklad do moře.
Istanbulská burza dnes zastavila obchodování do úterý, protože prudké poklesy hlavních tržních indexů přidaly k ekonomickým potížím finanční otřesy.
Dva dny po zemětřesení – a měsíce před všeobecnými volbami naplánovanými na květen – turecká politická opozice ve středu důrazně odmítla výzvu k jednotě prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Kemal Kilicdaroglu, vůdce největší turecké opoziční strany, svalil vinu na Erdoganovu 21letou vládu.
Generální silniční podnik sem i ve spolupráci se stavebníma firmama dostal 2500+ ks techniky a pracuje zde skoro 4000 silničářů na obnově a výstavbě poškozených silnic v non-non stop provedení. Dělníci mají v každé části výstavby úseků, některé až 10 km dlouhé, k dispozici menší stanová městečka, aby byl tento režim a pracovní tempo zajištěno. 
