MPMP píše:Ještě mne zaujal jeden aspekt celého problému. Zaznělo tu, že pan primátor hodlá počkat na rozhodnutí soudu, který "chce požádat o rozhodnutí", zda je smlouva platná. Můžete mi někdo vysvětlit, jak se taková "žádost" k soudu podává?
Možná jsem úplný ignorant, ale do dneška jsem žil v přesvědčení, že soud řeší
spory dvou stran - jinými slovy: strany se nedohodly, jdou s tím k soudu - na čem se v tomto případě "strany nedohodly"? Jak se mohly strany nedohodnout na platnosti smlouvy, když podle ní již 7 let obě konají?
Chcete snad říct, že mohu:
a/ podepsat smlouvu
b/ začít plnit, co je v ní napsáno
c/ platiti za dodané plnění
d/ jednat s protistranou na změnách
e/ potvrzovat tyto změny
f/ a následně vytáhnout nějaký předpis se smlouvou nesouvisející a tvrdit, že je to od začátku protiprávní a tím se z toho "vyzout"?
Opravdu jste (myslím zastánce postupu p. primátora) přesvědčeni o tom, že platnost smlouvy není dána jejím zněním a faktem, že ji podepsala oprávněná osoba? A to se v tomto případě stalo - nebo snad někdo zpochybňuje podpis na smlouvě ze strany MHMP?
Fakt, zda
před podpisem došlo ke všem úkonům daným jiným interním předpisem (případně jiným zákonem) přece nemá vliv na platnost toho podpisu. Protistrana přece není žádným zákonem (nic jiného nemůže žádné osobě v právním státě ukládat povinnosti) zavazována k povinnosti znát všechny interní předpisy protistrany a už vůbec není oprávněna je kontrolovat.
Jestliže tedy Metrostav dostane smlouvu podepsanou primátorem, je z jeho pohledu platná.
Jediné, co zbývá k řešení je prozkoumat, zda byl primátor oprávněn tu smlouvu podepsat. To je ale již zodpovědnost konkrétní osoby a nikoli Prahy jako právnické osoby - pokud tedy nebyla smlouva řádně odsouhlasena, je to problém MUDr. Béma a nikoliv p. Hudečka Ph.D.
Jsem "z jiného světa", nebo to dává smysl?
A teď do mě.
Argumentaci neplatností lze v kostce shrnout takto:
- Dle ustanovení § 59 odst. 3 odst. z. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v platném znění, mezi vyhražené pravomoci zastupitelstva hlavního města Prahy týkající se majetkoprávních úkonů patří rozhodování o nabytí a převodu nemovitých věcí.
- Implicitní součástí závazku zhotovitele dle smlouvy o dílo je převod vlastnictví ke zhotovené věci na objednatele.
- Odtud nepřímo je vztahována podmínka platnosti smlouvy, vycházející ze zákona (tudíž musela a měla být známa i druhé smluvní straně – liberace s poukazem na neznalost interních postupů u protistrany nepřipadá v úvahu).
- V rozhodném období hned nebylo zastupitelstvo, které by schválilo (viz Bémovy důvody).
„Žádost k soudu“ pochopitelně znamená žalobu na plnění (resp. teď se i v médiích postupně upřesňuje, že mají rozhodčí doložku, obě strany souhlasí se zkrácenou procedurou rozhodčího řízení; btw. Je doložka platná? Kdy byla sjednána? Je součástí smlouvy?).
V agendě obchodních sporů bohužel běžně bývá soudy rozhodováno o neplatnosti smluvního vztahu, přestože až do okamžiku zahájení sporu obě smluvní strany plnily, jakoby smlouva byla platná.
- Podle konkrétních okolností případu pak může být shledáno, že sice smlouva v písemné formě (byť její platnost dříve nebyla účastníky zpochybňována) nevznikla, avšak ze skutečného obsahu souvisejících ústních ujednání nebo z konkludentního postupu účastníků lze dovodit existenci závazkového vztahu v jiné formě (otázkou je pak stanovení přesného skutečného obsahu takto ex post shledávané neformální smlouvy).
- Naproti tomu může být ale soudem shledána i naprostá neexistence smlouvy v jakékoliv podobě (z důvodu nedodržení zákonem předepsané formy – pokud by se připustila argumentace výše dle ZHMP nebo smluvené formy – běžná klauzule, aby veškeré projevy vůle či jejich změny byly řešeny prokolárně písemnými dodatky, přičemž „základní písemnou smlouvu“ soud shledá neplatnou a „subsidiární“ možnost smlouvy v jiné formě nepřipustí, protože účastníci zjevně měli vůli pokládat za platná pouze písemně stvrzená ujednání), čili se řeší případné bezdůvodné obohacení (odlišné důsledky v případě neplatnosti smlouvy dle obchodního vs. občanského zákoníku; nepřísluší sjednaná odměna dle smlouvy o dílo, eventuelní naceňování náhrad za poskytnutá plnění, u nichž je nemožnost vrácení, apod.).
Samozřejmě všechno spekulace, když neznáme skutečný obsah smluvních ujednání a hlavní aktéři dávají do médií jen "přibližná", zjednodušená vyjádření.
