Ekonom: Tajuplní betonáři

[martini]

Jiří Pšenička - Ekonom 4.2.2010 http://ekonom.ihned.cz/c1-40333770-tajuplni-betonari

Skanska, Metrostav, Eurovia, Strabag. Nikoho nepřekvapí, že jmenovaná čtveřice, reprezentující převážně nadnárodní kapitál, dominuje výstavbě tuzemských silnic a dálnic.

Za těmito stavebními obry jdou ve sledu některé ryze české firmy, které málokdo zná. Jde třeba o mostařskou společnost Firesta-Fišer, královéhradeckou M-Silnice, olomouckou IDS-Inženýrské a dopravní stavby, českobudějovický Edikt, ústecký EDS Holding či libereckou firmu Integra stavby.

Právě tato jména se objevují v žebříčku dvaceti největších českých firem z oblasti silničního stavitelství, jenž na žádost týdeníku Ekonom sestavilo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).

I jeho generálního ředitele Alfreda Brunclíka souhrnné údaje překvapily. »Je to pro nás ale důkaz, že český trh je daleko pestřejší a konkurenceschopnější, než si veřejnost myslí,« komentoval.

Otázkou je, zda se všechny tyto firmy probojovaly do první ligy pouze vlastní pílí. Není rozhodně vyloučeno, že některé z nich mohly využívat své dobré kontakty s politiky. Nejvíce pochybností vzbuzují subjekty, u nichž nelze dohledat konečné majitele. Teoreticky tak jejich spoluvlastníky mohou být sami politici či státní úředníci.

Peníze přilákaly nováčky

O výstavbě komunikací se v posledních letech popsaly stovky stránek. Především v souvislosti s cenami, které jsou podle názorů odborníků vyšší než v mnohých zemích západní Evropy.

Ať tak či onak, silniční stavitelství se jeví jako mimořádně atraktivní obor. Není důležité jen to, jak draho se staví, ale i kdo staví.

ŘSD nakonec poskytlo týdeníku Ekonom údaje od začátku roku 2007 do poloviny loňského roku. Zakázky jsou rozčleněny na ty do 20 milionů, které zahrnují vesměs opravy a rekonstrukce silnic, a ty větší nad 20 milionů.

U dražších dominují velké stavební firmy. Kdybychom brali údaje za celou skupinu, absolutním vítězem by byla Eurovia (dříve Stavby silnic a železnic - pozn. red.). I s dceřinou firmou ODS-Dopravní stavby Ostrava dosahuje její celkový objem zakázek přes osmnáct miliard korun.

Za ni by se dostala skupina Strabag. Do té dnes musíme započítat nejen Dálniční stavby Praha, ale nově také Viamont DSP, který Strabag nyní přebírá. V těsném závěsu za první dvojkou jsou Skanska a Metrostav.

Zástupci firmy Eurovia berou své vítězství s rezervou. »Bylo by divné, kdyby firma se šedesátiletou historií, s dvaceti pobočkami po celé republice a se zhruba 3600 zaměstnanci nefigurovala na nějakém z čelních míst takového žebříčku. Podle našeho názoru ale tabulka ne zcela přesně odráží zakázky, na kterých se podílí více firem v rámci sdružení,« reaguje mluvčí firmy Eurovia Iveta Štočková.

Její výhrada je zčásti oprávněná (hlavně u největších zakázek, kvůli nimž jsou zakládána konsorcia). Přesto lze těžko najít jiný žebříček, který by lépe odrážel aktuální situaci v silničním stavitelství.

A mají giganty z nástupu malých strach? »Jako konkurenci je samozřejmě bereme. V minulých letech vznikla velká poptávka, proto se rozšířila i nabídka. Otázkou je, co bude dál, když finanční zdroje na nové dálnice vysychají,« očekává problémy mluvčí Metrostavu František Polák.

Příliv peněz z Evropské unie, který výrazně posílil národní zdroje a akceleroval výstavbu, přispěl k tomu, že se do silnic a dálnic často pustily firmy, které to nikdy předtím nedělaly. I v žebříčku zakázek do 20 milionů opět vyhrály Eurovia a Strabag, ale právě zde najdeme několik firem, jež jsou pro znalce oboru neznámými pojmy.

Jako jedna rodina

Menší zakázky ovlivnila praxe ŘSD, zavedená v září 2007, využívající k výběru dodavatelů užší zadávací řízení. Zájemci o zakázku se nejdříve dostanou do soutěžního předkola, v němž je vybrána pětice firem, která je posléze vyzvána k podání nabídek. Dostat se do okruhu »vyvolených« nebylo snadné.

Výraznou roli u tohoto typu zadávacího řízení měl podle řady zdrojů donedávna hrát dnes už bývalý výkonný ředitel ŘSD Michal Hala (ČSSD) a také úzce spolupracující advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges a Jansta, Kostka & spol. V té první je advokát Karel Muzikář s vazbou na českou pravici, druhá je skrze Miroslava Janstu zase navázána na levicové politiky.

Připomeňme, že Michal Hala z ŘSD v minulosti jezdil automobilové závody ve voze sponzorovaném českobudějovickou firmou Edikt, která je na šestém místě žebříčku s objemem zakázek 339 milionů korun. Hala ovšem vždy své kontakty s Ediktem bagatelizoval a odmítal, že by firmě jakkoli pomohl.

K lidem z Ediktu jakožto automobiloví závodníci přilnuli i Halovi příbuzní. Konkrétně bratr a švagrová, kteří nadále závodí v bruntálském týmu BP Autosport spolu se spolumajitelem Ediktu Michalem Pavlíčkem.

Nejde ale jen o vztahy k ŘSD. Například další spolumajitel Ediktu Pavel Bratršovský byl donedávna asistentem předsedy sněmovny Miloslava Vlčka (ČSSD). I to jsou vazby, které mohly Edikt pozdvihnout do elitního stavařského klubu, kde se rozdělují velké zakázky.

Vazba na Langra a Řebíčka

Vazby na politiky lze vytušit i u jiných subjektů. Jako jediný akcionář olomoucké firmy IDS-Inženýrské a dopravní stavby je v obchodním rejstříku uváděn podnikatel Zdeněk Kyselý z Brodku u Přerova. Jde ale o jednu z řady stavebních společností, jež mají akcie na majitele v listinné podobě, které tak mohou kolovat doslova z ruky do ruky.

Není bez zajímavosti, že Zdeněk Kyselý je podle zdrojů týdeníku Ekonom bratrem podnikatele Ivana Kyselého, dlouholetého přítele místopředsedy ODS a exministra vnitra Ivana Langra.

Jak vypátral deník MF Dnes, Langer se za Kyselého a za dalšího stavebního podnikatele Luďka Sekyru v roce 2000 přimlouval při privatizaci stavební firmy IPS. Kyselý ve stejném roce podle informací z médií půjčil Langrovi dva miliony korun na jeho dům v centru Olomouce.

Kyselého IDS svého času z poloviny vlastnila stavební firma Viamont. Bylo to v době, kdy byl spolumajitelem Viamontu pozdější ministr dopravy Aleš Řebíček, nyní řadový poslanec za ODS. Řebíček byl v IDS do října 2003 dokonce předsedou dozorčí rady.

Nyní se role pozměnily. Kyselého IDS je totiž třetinovým spolumajitelem Viamontu, dvě třetiny má držet litoměřický podnikatel Miroslav Plíhal. A Viamont má akcie výhradně v anonymní podobě. Teoreticky může mít dnes část cenných papírů ve svém trezoru i exministr Řebíček, jenž je podle vlastního tvrzení před vstupem do vysoké politiky prodal zmíněnému Plíhalovi. Týdeník Ekonom se snažil Kyselého kontaktovat, ale neúspěšně.

Palasův přítel a soused

Největší podezření ale vzbuzují úspěšné společnosti, jež nemají historii. To je případ firmy Silnice.cz, založené v roce 2003, která v posledních třech letech získala od ŘSD zakázky v hodnotě téměř 300 milionů korun. Přitom nemá ani vlastní internetové stránky, kontaktní telefon je hluchý.

Sídlí ve vesnici Staré Purkartice na Bruntálsku. Majitelem byl až do loňského roku jistý Viktor Škurek z Krnova. Teď už není možné vlastníka dohledat. Stopy definitivně končí v Ostravě-Mariánských Horách. Jednatelem je nyní Škurkův mladší bratr Ondřej.

Předcházejícího vlastníka Viktora Škurka ale překvapivě nalezneme v jiné místní stavební firmě, rovněž figurující v žebříčku nejúspěšnějších stavitelů silnic. Jde o Silnice Morava, krnovský podnik, v němž drží polovinu českoněmecká stavební firma Bögl a Krýsl, druhá půlka patří místnímu podnikateli Daliboru Tesařovi.

Viktor Škurek je v této firmě pouhým zaměstnancem, vedoucím přípravy zakázek (rozpočtář). Jak to, že svou úspěšnou společnost opustil a nechal se zaměstnat u »konkurence«?

»Silnice.cz jsem prostě prodal,« říká lakonicky Škurek, přičemž ale dodává, že rozpočtářem v Silnicích Morava byl i v době, kdy podnikal. Tvrdí, že aktivity obou firem spolu nijak nesouvisejí.

Kdo je tedy vlastníkem jím založené společnosti Silnice.cz, neví. A jak si vysvětluje, že se jí podařilo rychle získat tak velký objem zakázek?

»Zaměřila se správným směrem, využila díry na trhu,« uvedl předtím, než telefonický hovor ukončil.

Přestože krnovský rozpočtář tvrdí, že aktivity firem Silnice.cz a Silnice Morava nesouvisejí, není to pravda. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že dům ve Starých Purkarticích, kde Silnice.cz po celou dobu své existence sídlí, podle katastru nemovitostí z poloviny patří již zmíněnému Daliboru Tesařovi, spolumajiteli Silnic Morava, Škurkovu chlebodárci a vrstevníkovi.

I Dalibor Tesař ale může těžit z dobrých kontaktů s politiky. Je dlouholetým přítelem a de facto sousedem nynějšího moravskoslezského hejtmana a exministra zemědělství Jaroslava Palase (ČSSD). Podle informací serveru Aktuálně.cz z roku 2008 spolu v Krnově jednali jen pár hodin předtím, než Palas usedl předloni do hejtmanského křesla.

»Znám ho jako malého kluka a podnikatele,« uvedl tehdy Palas.

Čtyři Severočeši v jednom

Za další atypickou firmu s nejasnou vlastnickou strukturou by mohl být označen i ústecký EDS Holding, který nedávno oslavil teprve dva roky od založení. Ve skutečnosti o žádný holding, tak jak je obvykle chápán, nejde. Jde jen o jakousi nadstavbovou skořápku zastřešující čtyři samostatné severočeské stavební firmy: ústecké firmy INSKY a AZ Sanace, Ekostavby Louny a Silnice Žatec (nyní Silnice Group).

Zdeněk Pejša, šéf představenstva, říká, že jde o společný obchodně-marketingový nástroj. Jeho pomocí se i malé české firmy mohou zprostředkovaně dostat k významným zakázkám, k nimž je obvykle nadnárodní obři nepustí.

»Nechtěli jsme být pořád jen v roli subdodavatelů. Dosavadní výsledky ukazují, že založení EDS Holdingu byl krok správným směrem,« pochvaluje si Pejša.

O tom není pochyb, objem zakázek pro ŘSD se přiblížil miliardě korun, nyní skupina staví například novou severočeskou komunikaci I/28 v úseku Dobroměřice-Odolice.

Rovněž v tomto případě se neví, komu vlastně EDS Holding patří. Má opět anonymní akcie na majitele v listinné podobě. Na samém začátku firmu rovným dílem vlastnili čtyři šéfové spolupracujících firem: Karel Rypl (Silnice Group), Jakub Zavoral (AZ Sanace), Jiří Markup (Ekostavby Louny) a Jaroslav Štráchal (INSKY).

»Nemohu vyloučit, že se vlastnická struktura změnila. Může se to ukázat až na valné hromadě koncem února,« naznačuje šéf představenstva Zdeněk Pejša.

EDS Holding vznikl v říjnu 2007, v době, kdy už byl ministrem dopravy severočeský stavař Aleš Řebíček. Nabízí se otázka, zda to nebyl náhodou on, kdo pomohl novou firmu svých kolegů okamžitě pozvat k zajímavým zakázkám.

»To mohu vyloučit. Ono těch zakázek nebylo zase tolik, jak to na první pohled vypadá,« reaguje Zdeněk Pejša.

Stejně jako se dařilo EDS Holdingu, dokázaly se u menších zakázek prosadit i jeho spolupracující firmy AZ Sanace a Silnice Group. Zatímco u první lze zjistit, že majoritním akcionářem je Jiří Zavoral, u Silnice Group s anonymními akciemi údaje o konečných vlastnících přístupny nejsou. Šéf představenstva Karel Rypl pouze naznačuje, že majitelé se rekrutují z okruhu manažerů. »Určitě tam nemusíte hledat nějaké zahraniční struktury,« uklidňuje.

Integrace s Integrou

Ani u liberecké Integra stavby nelze dohledat vlastníky. Ještě do začátku loňského roku firmu majoritně ovládal její zakladatel Petr Turek. Ten už jí podle vlastních slov pouze »radí a kibicuje«. Firmu loni prodal a jako majoritní akcionář je uvedena v Nizozemsku registrovaná skupina Canadian Investment Bridge (CIB Group).

Kdo za ní ale opravdu stojí? Cizinci, nebo Češi?

»Já jsem vždycky jenom jednal s jejich českými zástupci, nevím, komu to patří,« reaguje bývalý majitel Integry Petr Turek.

Tuto informaci nepovažuje ale za rozhodující. Důležitější podle něho je, že všechny vyhrané zakázky firma sama realizuje.

»Ne jako některé velké společnosti, které získají zakázku za 200 milionů, a potom na stavbě najdete pouze dva jejich stavbyvedoucí,« poznamenává.

Liberecký podnikatel Turek nemá k ŘSD vztah pouze jako úspěšný stavitel silnic. Donedávna vlastnil i firmu Office Building Kačerov, která ŘSD v Praze pronajímá kancelářské prostory (sídlo ŘSD).

I tato společnost je zahalena rouškou tajemství. Jako jediný akcionář je sice v obchodním rejstříku uváděn jablonecký advokát Miroslav Dongres, ale sám bývalý majitel Turek tvrdí, že je to chybný zápis, který by měl být brzy opraven. Kdo je skutečným vlastníkem, nechce říci, ale nepřímo naznačil, že by mohlo jít o kyperský subjekt.

Ale i CIB, která nyní drží firmu Integra, už několik let pronajímá kancelářské prostory Ředitelství silnic a dálnic. Jde o dům v pražských Holešovicích, v ulici Dukelských hrdinů, kde sídlí pražská filiálka ŘSD. Spojení mezi CIB, ŘSD a libereckou Integrou tak není zřejmě náhodné.

Tanec s Topolánkem

Mezi absolutní špičku českého silničního a mostního stavitelství se dokázala vklínit i svého času čistě regionální východočeská firma M-Silnice. Společnost je součástí královéhradeckého holdingu Medis. Jako majoritní vlastníky lze za firmou M-Silnice i za celým holdingem dohledat manžele Dalibora a Blanku Kalcsovi. Oba jsou právníci, přičemž Dalibor Kalcso má i advokátní praxi. V nedávné době na sebe upozornil jako zástupce České televize vymáhající dluhy od koncesionářů.

Dynamický rozvoj firmy M-Silnice nemusí být jen dílem manželů, z nichž Blanka Kalcsová se dokázala prosadit i v žebříčcích úspěšných a vlivných žen (oceněná v soutěži Lady Pro 2008). Při výstavbě státních silnic a dálnic mohla využívat i vlivu bývalých manažerů Ředitelství silnic a dálnic.

Jak zjistil týdeník Ekonom, obchodním ředitelem v její pražské afilaci je Petr Laušman, jenž byl do ledna 2007 generálním ředitelem ŘSD.

Aby se regionální firma mohla prosadit na celostátním trhu, není určitě k zahození mít i kontakty v politice. Blanka Kalcsová je má poměrně vysoko. Patrně až u šéfa ODS Mirka Topolánka.

Když bulvární média přinesla v dubnu 2007 fotoreportáž z plesu silničářů v Chrudimi, jedna z fotografií byla doplněna barvitým popiskem »Blanka Kalcsová to s Mirkem Topolánkem pěkně rozbalila«.

Samozřejmě že tanečky s politiky nejsou důkazem nekalých praktik. Známou pravdou však je, že úspěch se nerodí sám, je mu třeba pomoci.

Samotná Blanka Kalcsová tvrdí, že výsledky firmy odrážejí jen dobrou a poctivou práci nejen vlastníků, ale i managementu. Odmítá, že by zásadní změnu znamenal příchod bývalého šéfa ŘSD. Jak pro týdeník Ekonom uvedla, Petr Laušman do holdingu Medis přišel v době, kdy už firma M-Silnice byla mezi významnými subjekty.

Všichni do naha!

Je dobře, když ryze české společnosti dokážou úspěšně vzdorovat silnému zahraničnímu kapitálu. Důležité ale je, aby to bylo v rámci férových soutěží, bez protekce, aby daňoví poplatníci skutečně věděli, komu své prostředky svěřují a komu firmy patří.

»Pořád prověřujete jen tuzemské firmy. Mě by ale třeba zajímalo, komu patří rakouský Strabag, jestli tam má stále podíl Rus Oleg Děripaska,« namítá podnikatel Petr Turek z liberecké Integry.

Faktem je, že z informací, které o sobě rakouský koncern zveřejňuje, není zcela zřejmé, jak to s jeho akcionáři nyní vypadá. Zda ruský miliardář, který získal třetinový podíl v roce 2007, ve firmě zůstává, či ji kvůli svým velkým dluhům definitivně opustil. Lze pouze vyčíst, že koncern, sídlící ve Vídni, dnes výraznou většinou ovládá aliance Raiffeisen/Uniqa a rodina Haselsteinerů. Každopádně kdyby ve stavebních tendrech měl být uplatňován striktní požadavek vlastnické transparentnosti, musí se vztahovat na všechny firmy bez rozdílu.

Pro rozkrytí akcionářských struktur uchazečů o veřejné zakázky se nedávno vyslovil premiér Jan Fischer.

»Kdo chce soutěžit, ať se svlékne do naha,« uvedl 18. ledna po zasedání vlády.

V podobném duchu se nyní vyjádřil i ministr dopravy Gustav Slamečka. »Souhlasím, aby jednou z kvalifikačních podmínek při veřejných zakázkách byla transparentní vlastnická struktura,« reagoval na dotaz týdeníku Ekonom.

Otázkou je, zda stejné principy budou vyznávat i noví ministři a poslanci vzešlí z letošních voleb.

[martini]

Top 20 stavitelů silnic a dálnic

Abeceda silničního stavitelství
Algon Plus
Česká firma s centrálou ve Statenicích u Prahy zaměřená na gabionové a protihlukové konstrukce, ovládána rodinou Nohejlových.

Alpine stavební společnost CZ
Firma se sídlem ve Valašském Meziříčí, součást rakouského koncernu Alpine.

AZ Sanace
Firma se sídlem v Ústí nad Labem, kterou majoritně ovládá podnikatel Jiří Zavoral.

Baltom
Liberecká firma, v níž třetinu drží Češi Josef Tomeš a Miroslav Balcar, dvě třetiny dánská společnost Inreco.

Berger Bohemia
Plzeňská firma, která je součástí německé skupiny Berger Bau se sídlem v bavorském Pasově.

Bögl a Krýsl
Společnost majoritně vlastněná německou firmou Max Bögl, minoritu drží Josef Krýsl ze Sušice.

Colas CZ
Součást nadnárodního koncernu Colas se sídlem v Paříži.

Dálniční stavby Praha
Patří do rakouské skupiny Strabag.

Edikt
Českobudějovická firma, jejímiž akcionáři podle posledních zveřejněných údajů jsou podnikatelé Ivan Míšek, Michal Pavlíček a Pavel Bratršovský.

EDS Holding
Firma založená zástupci čtyř severočeských stavebních firem Josefem Ryplem (Silnice Group), Jakubem Zavoralem (AZ Sanace), Jiřím Markupem (Ekostavby Louny) a Jaroslavem Štráchalem (INSKY), aktuální vlastnická struktura může být rozdílná.

Eurovia
Od roku 2006 je stoprocentním vlastníkem francouzská společnost Eurovia, součást nadnárodního koncernu Vinci.

Firesta-Fišer
Brněnská firma zaměřená na výstavbu a rekonstrukce mostů, v níž 85 procent drží podnikatel Vladimír Fišer.

Geosan Group
Kolínská firma, v níž podle poslední výroční zprávy z roku 2008 drží 95 procent zakladatel firmy Luděk Kostka z Velimi.

IDS-Inženýrské a dopravní stavby Olomouc
Česká firma, jejímž jediným akcionářem je v současnosti Zdeněk Kyselý z Brodku u Přerova.

Integra stavby
Firma do loňska majoritně vlastněná libereckým podnikatelem Petrem Turkem, dnes je jediným akcionářem v Nizozemsku registrovaná firma CIB Group.

Inžinierske stavby
Česká pobočka stejnojmenné košické firmy, která patří do francouzského koncernu Colas.

Metrostav
Majoritním akcionářem je pražská firma DDM Group, složení akcionářů nezjištěno. Firma je majetkově a manažersky provázána s další českou stavební společností Subterra a se slovenským Doprastavem.

M-Silnice
Součást východočeského Medis Holdingu ovládaného Daliborem Kalcsem a Blankou Kalcsovou.

ODS-Dopravní stavby Ostrava
Dceřiná společnost firmy Eurovia.

PDC Simost
Firma zaměřená na regenerační nástřiky, opravy spár a trhlin, majetkově provázána s firmou Super-Krete Czech.

Pražské silniční a vodohospodářské stavby
Jediným akcionářem je vídeňská firma TEERAG-ASDAG.

SaM silnice a mosty
Českolipská firma, kterou podle dostupných údajů ovládá podnikatel Dušan Drahoš.

Silnice.cz
Firma se sídlem ve vesnici Staré Purkartice na Bruntálsku, jejímž vlastníkem byl donedávna Viktor Škurek, zaměstnanec firmy Silnice Morava, v současnosti jsou koneční vlastníci nedohledatelní.

Silnice Group (dříve Silnice Žatec)
Jediným akcionářem je firma Resist, koneční vlastníci nezjištěni.

Silnice Morava
Krnovská firma, kterou z jedné poloviny vlastní stavební firma Bögl a Krýsl, druhou drží místní podnikatel Dalibor Tesař.

Skanska
Nadnárodní stavební koncern se sídlem ve švédském Stockholmu, výrazné podíly drží nejrůznější investiční a penzijní fondy.

SMP CZ
Pražská, převážně mostařská firma, součást francouzského koncernu Vinci.

Strabag
Nadnárodní koncern se sídlem ve Vídni, většinu akcií drží aliance Raiffeisen/Uniqa a rodina Haselsteinerů.

Super-Krete Czech
Česká firma zaměřená na materiály obsahující cementové pojivo, jejímiž spoluvlastníky jsou podnikatelé Zdenek Machaň, Vojtěch Malík, Jan Rypáček a Petr Švantner.

Swietelsky stavební
Českobudějovická firma, součást rakouského koncernu, který v roce 1936 založil Hellmuth Swietelsky.

Viamont DSP
Firma doposud z poloviny vlastněná firmou Viamont, druhou polovinu držely Dálniční stavby Praha ze Skupiny Strabag. Viamont ale právě nyní svou polovinu prodává, pokud to schválí ÚOHS,ovládne Strabag celou firmu.

Znakon
Firma se sídlem v Sousedovicích u Strakonic,
jejímž jediným majitelem je místní podnikatel Vladimír Kotrch.

Zdroj: šetření týdeníku Ekonom

Příliv peněz z EU akceleroval výstavbu silnic a dálnic. Přispěl také k tomu, že se do ní zapojily menší firmy.

18 miliard korun
dosahují zakázky skupiny Eurovia.

Z dostupných informací o rakouské firmě Strabag není zřejmé, jaký podíl v ní drží oligarcha Oleg Děripaska.