Stát už nechce platit za hluk. Politici krotí stavby domů u

[P_V]

Stát už nechce platit za hluk. Politici krotí stavby domů u železnic a silnic
Kateřina Surmanová
18. 2. 2015 00:00 (aktualizováno 08:46)

Dosud se při posuzování stížností lidí na hluk nehledělo na to, zda na místě dřív stál dům, nebo železniční trať či dálnice.
Současný zákon stojí na straně těch, kterým hluk vadí. Hygienické stanice a soudy proto dávají za pravdu obyvatelům a zpravidla platí ten, kdo hluk způsobuje.
Vedle státu jsou to i soukromé společnosti, nejčastěji průmyslové závody.

Vedle pražského nádraží v Libni nedávno vyrostl vysoký obytný dům. Jeho obyvatelům vadí hluk vlaků a žádají po státu, aby zaplatil odhlučnění, což vyjde zhruba na 250 milionů korun. A to přesto, že nádraží stojí už 138 let a lidé věděli, že se stěhují vedle řinčících vlaků.

Jde pouze o jeden z mnoha případů, kdy stát nebo firma doplácí na hluk, který v daném místě byl už při stavbě domu. Zanedlouho má ale tato letitá praxe skončit, a kdo si postaví dům třeba vedle dálnice nebo továrny, bude mít smůlu. Předem totiž věděl, do čeho jde, a opatření proti hluku si bude muset zaplatit sám.

"Nyní je to postavené na hlavu. Pokud je v územním plánu nebo krajině dříve železnice či silnice a až potom obytné domy, musí to být jejich developer, kdo protihluková opatření zaplatí," zdůrazňuje Rostislav Vyzula, šéf sněmovního zdravotního výboru z hnutí ANO.

Koaliční i opoziční poslanci proto zatlačili na ministry: řešení má přinést novela stavebního zákona, která by měla platit od roku 2016. Vláda ji projedná v červenci. "Dlouho upozorňujeme na to, že tato oblast se musí řešit. Teď nemáme právní nástroj, jak zabránit bytové výstavbě v okolí již existujících dopravních staveb," uvádí mluvčí ministerstva dopravy Martin Novák.

Byznys je pro

Dosud se při posuzování stížností lidí na hluk nehledí na to, zda na místě dřív stál dům, nebo železniční trať či dálnice. Současný zákon stojí na straně těch, kterým hluk vadí. Hygienické stanice a soudy proto dávají za pravdu obyvatelům a zpravidla platí ten, kdo hluk způsobuje. Vedle státu jsou to i soukromé společnosti, nejčastěji průmyslové závody.

Byznys proto chystanou novinku vítá. "Řešením je respektovat, která stavba je v území dřív, a nestavět v ochranném pásmu. Jinak se bude i nadále stavět u zdrojů hluku a soukromý sektor i státní rozpočet to zatíží vysokými výdaji na další a další protihluková opatření," říká Jakub Vít ze společnosti ArcelorMittal, expert Svazu průmyslu na energetiku a životní prostředí.

Povinnost platit za hluk zůstane státu nebo firmě jen tehdy, pokud silnici či továrnu postaví poblíž již existujících domů. Pak protihlukové zábrany jdou na účet státní nebo firemní kasy.

Chceme tunel, ne okna

V současné situaci se úředníci ani nemusejí včas dozvědět, že se poblíž tratí či silnic chystají obytné domy. Protihlukové stěny se pak musejí stavět dodatečně a tím se prodražují: místo toho, aby investor rovnou při stavbě silnice použil tichý asfalt, musí později budovat nákladný tunel.

Typickým příkladem toho, co politikům i firmám vadí, je obchvat v Třemošné. V územním plánu byl dávno předtím, než ve stejném místě obecní úřad povolil bytovou výstavbu. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) se bránilo, ale domy stejně vznikly. Podle zatím nepravomocného rozsudku musí ŘSD dodatečně postavit protihlukovou stěnu.

Navržená řešení, která mají hlučnost snížit, se také obyvatelům často nezamlouvají a žádají jiná, což situaci dál komplikuje. "Tím se zablokuje mnohamilionová investice," prohlašuje Novák z ministerstva dopravy.

Typickým příkladem je městský okruh v Hradci Králové. Lidé si tam prosadili, aby stát postavil téměř dvousetmetrový tunel za 230 milionů korun. Pak se ale ukázalo, že tunel chrání jen dolní patra blízkých domů: v horních podlažích se proto musela ještě vyměnit okna. Přitom kdyby se výměnou oken ve všech bytech řešil problém od začátku, vyšlo by to jen na 10 milionů.

Nejdražší a nejsložitější bývá řešení hluku hlavně u starších staveb, jako je zmíněné nádraží v Libni. Vznikly v době, kdy byly měkčí zákony a hluk se neřešil tolik jako dnes.