(USA) Jaký je stav americké infrastruktury?

[vodouch2000]

(odemčený článek)

Biden se chystal podpořit opravy mostů a nedaleko něj jeden spadl. Jaký je stav americké infrastruktury?

Donald Trump sliboval opravu americké infrastruktury často, ale nikdy ani nepředložil plán, jak by to chtěl udělat. Joe Biden má během prvního roku vládnutí plán i zákon, ale nedaří se mu přesvědčit Američany, proč je to důležité. A mezitím v Americe padají mosty.

„Když vidím ty rozpadající se silnice a mosty, zchátralá letiště a továrny, přesouvající se do Mexika a dalších zemí, vím, že to všechno se dá spravit“, prohlašoval během prezidentské kampaně v roce 2016 Donald Trump. Americká infrastruktura – silnice, mosty, letiště, tunely, železnice, přehrady a rozvodné sítě – se sice nerozpadá, ale v neutěšeném stavu se nachází dlouhodobě.

Názorně se to ukázalo naposledy v pátek, kdy se zhroutil více než padesát let starý a frekventovaný most v pensylvánském Pittsburghu. Most se náhle zřítil pouhých pár hodin před návštěvou prezidenta Joea Bidena, zrovna když po něm projížděla auta. Obrovské škody, deset zraněných a jen shodou okolností žádné oběti na životech.

Právě zoufalý stav infrastruktury byl jedním z hlavních témat posledních dvou prezidentských kampaní, protože Spojené státy se nacházejí „až“ na třináctém místě žebříčku Světového ekonomického fóra v kvalitě infrastruktury.

Zatímco Trump během svého vládnutí pouze opakovaně vyhlašoval „týdny infrastruktury“, kdy se chtěl soustředit na vyjednávání o masivních investicích do infrastruktury, až Bidenovi se díky spolupráci s republikány povedlo loni na podzim prosadit v Kongresu balík investic do infrastruktury v hodnotě bilionu dolarů.

Takovou finanční injekci americká infrastruktura potřebuje urychleně, ale také bude nejspíš vyžadovat ještě větší částku.

Rooseveltova Mississippi

Zásadním problémem je totiž stáří mnoha staveb. Studie armádních inženýrů (US Army Corps of Engineers) a Americké společnosti stavebních inženýrů odhadují, že především vodní stavby jako zdymadla, přehrady a protipovodňové hráze už překonaly svoji původní životnost.

Například systém 29 zdymadel na Mississippi, čtvrté nejdelší řece na světě, byl skoro celý postaven i díky Rooseveltově Novému údělu už ve 30. letech 20. století a jeho životnost byla tehdy odhadována zhruba na padesát let. Přestože armádní inženýři celý systém dlouhodobě udržují a opravují, množství nedokončených oprav, odhadem v hodnotě miliardy dolarů, se hromadí a stav chronického podfinancování trápí systém zdymadel už desítky let.

Například v roce 2006 Kongres schválil výstavbu sedmi nových a podstatně delších zdymadel za dvě miliardy dolarů na nejucpanějších částech řeky v Missouri a Illinois, jenže peníze z Washingtonu dodnes nedorazily. Lodě tak mnohdy musejí rozdělit svoje náklady, aby vůbec přes zdymadla mohly proplout, a tím zpomalují dopravu.

Řeka Mississippi je přitom zásadní pro přepravu až 60 % amerických obilnin a ročně dosahuje objemu ekonomické aktivity v hodnotě 600 miliard dolarů. Množství zboží dopravovaného po řece má navíc do roku 2050 stoupnout o další pětinu.

I další velké řeky jako Tennessee, Illinois či Ohio bojují s nedostatkem investic do modernizace. Podfinancování je o to víc zarážející, že vodní doprava je v porovnání s vlaky a nákladními vozy jednoznačně nejlevnějším, nejjednodušším a ekologicky nejšetrnějším způsobem přepravy zboží.

Mosty přes rozbouřené vody

Zatímco vodní doprava je pro americkou veřejnost spíše skrytým problémem, špatný stav mostů je viditelnou realitou. Podle zmiňovaných studií je asi 42 procent z více než 600 000 mostů v USA starších 50 let, asi 37 procent potřebuje zásadní opravy a zhruba 7,5 procenta mostů vykazuje strukturální nedostatky.

Zároveň se za poslední čtyři roky zvýšil počet mostů, jejichž stav se zhoršuje. Byť to nutně neznamená, že takovým mostům hrozí zhroucení, jejich stav zaslouží pozornost. Právě most Fern Hollow, který v pátek spadl v Pittsburghu paradoxně jen několik hodin před projevem prezidenta Bidena o nutnosti investic do infrastruktury, patřil mezi strukturálně nedostatečné.

Stejně jako dalších třicet ve městě, kterému se díky soutoku tří řek a přítomnosti 732 mostů přezdívá Město mostů. Denně přitom po Fern Hollow jezdilo téměř patnáct tisíc automobilů a most sloužil jako důležitá součást jedné ze čtyř dopravních tepen druhého největšího města státu Pensylvánie. „Kdyby most spadl během ranní dopravní špičky, do strže pod mostem by spadlo několik stovek aut“, prohlásil jeden z městských radních v televizi CNN.

Pensylvánie obecně patří mezi státy s nejvyšším počtem problematických mostů (více než tři tisíce), ale zároveň se jí daří mosty postupně opravovat. Stát například nově nastavil vysoké standardy při inspekci mostů. A díky plánu federálního ministerstva dopravy vedeného bývalým uchazečem o post prezidenta za Demokratickou stranu Petem Buttigiegem získá Pensylvánie 327 milionů dolarů na opravu mostů, třetí nevyšší částku ze všech států. Další investice však stát potřebuje i do systému dopravy, kanalizace a vodovodů.

Chybí nový Eisenhower

Vedle zastaralých kapacit vodní dopravy a stárnoucích mostů Spojené státy zaostávají rovněž v investicích do robustního systému dálnic a rychlostních silnic. Ten je přitom zásadní pro přepravu zboží, turismus i národní bezpečnost.

Road trip, tedy dlouhý výlet autem, je součástí americké národní mytologie, a to především díky rozmachu motorismu po první a druhé světové válce a vzniku systému mezistátních dálnic v roce 1926.

Robustní systém však vznikl až o třicet let později díky prezidentovi Dwightu Eisenhowerovi a jeho dvěma zdrojům inspirace. Ještě jako mladý podplukovník se v roce 1919 přihlásil jako dobrovolník k cestě vojenského konvoje z východního na západní pobřeží.

Konvoj měl demonstrovat sílu amerických vojsk po vítězství v první světové válce, propagovat motorismus a zároveň poukázat na ubohý stav amerických silnic. Celá cesta nakonec zabrala 62 dní, během nichž se předvoj na motorkách Harley Davidson a Indian snažil nalézt nejschůdnější cesty pro vojenské vozy a techniku.

Transkontinentální dálnice Abrahama Lincolna se ukázala být nedostatečná – samotný Eisenhower ji ve státech Nebraska a Utah popsal jako „jednu sérii prachu, vyjetých kolejí a děr různé hloubky“. I proto konvoj ujel v průměru pouhých 83 kilometrů za den.

Později Eisenhower coby vrchní velitel spojeneckých vojsk během druhé světové války viděl, jak důležitou roli pro německou armádu hraje moderní a robustní dálniční síť. Proto se poté jako prezident rozhodl „věnovat pozornost vybudování právě takových silnic“.

Vzpomněl si, jaké martyrium představovala cesta konvoje před čtvrtstoletím, a v roce 1956 inicioval výstavbu mezistátní dálniční sítě se širokými, nikoli pouze dvouproudými silnicemi (a velkým množstvím mostů). Jako voják viděl v propojení regionů a všech tří pobřeží strategickou výhodu a nutnost.

Roste počet aut a zlepšuje se Čína

Dálnice postavené v 50. letech však měly odhadovanou životnost pouze do konce 70. let. Od té doby musejí Spojené státy masivně investovat do oprav a údržby stárnoucího systému dálnic, přičemž podobně jako u vodní dopravy jsou investice i opravy zpožděné, objem dopravy na dálnicích přitom každým rokem stoupá.

Jen za poslední dvě desetiletí stoupl objem o 26 procent, ale kapacita dálnic se zvýšila pouze o desetinu. Znát je to především u dálnic v městských oblastech, kde téměř polovina všech dálnic trpí během dopravní špičky obřími zácpami.

Vzhledem k tomu, že se po amerických dálnicích přepravuje více než 70 procent zboží vyrobeného v USA, jsou jejich údržba a modernizace stěžejní pro americkou ekonomiku, ale i pro zefektivnění dodavatelských řetězců. Pandemie koronaviru totiž za poslední dva roky odhalila četné nedostatky v logistice, které vedle dalších faktorů stojí za rostoucí inflací v USA.

Nekvalitní infrastruktura navíc odrazuje firmy od budování továren a skladů v USA. Nejenom stav dálnic, ale i další druhy silnic a železniční síť proto budou potřebovat ještě větší investice.

Strategický význam zanedbaného stavu americké infrastruktury bije do očí zejména kvůli srovnání s bezprecedentními částkami, které do dopravy, vodních staveb a letišť investuje největší ekonomický a vojenský rival, Čína.

Další dimenzí celé debaty je navíc i digitální infrastruktura v podobě sítě 5G, datových center a kapacity internetového spojení. Iniciativa Nová hedvábná stezka, díky níž Čína rozšiřuje skrz investice do infrastruktury svůj vliv v okolních státech i na africkém kontinentu, ukazuje, že druhá největší ekonomika světa považuje infrastrukturní projekty za zásadní pro svůj růst a rozvoj.

I proto se prezident Biden snaží rámovat diskusi o infrastruktuře coby jednu z několika strategických front, na nichž Spojené státy svádějí s Čínou souboj o vůdčí pozici v mezinárodní politice a ekonomice.

Cena za infrastrukturu

Důvod, proč je nejen americká infrastruktura podfinancovaná, je poměrně jednoduchý: jednotlivé státní vlády, natož ta federální, nechtějí kvůli voličům zvyšovat daň z pohonných hmot (Kongres to naposledy udělal v roce 1993).

Trump i Biden proto horovali za politicky výhodné infrastrukturní balíky opatření namísto nepopulárního zvýšení daně z pohonných hmot. Přitom je to její výběr, který by měl primárně financovat opravy a výstavbu dopravních staveb.

Daň se navíc nepřizpůsobuje inflaci a šetrnější typy vozidel za posledních dvacet let výrazně snížily spotřebu pohonných hmot a tím pádem i objem vybraných daní.

Například zmiňovaná Pensylvánie se před několika lety ke zvýšení daně odhodlala a dnes ji má nejvyšší v celé zemi. Namísto financování nutných oprav stárnoucích silnic a mostů však část peněz posloužila k zajištění chodu státní policie.

Systém financování je tedy další z aspektů otázky americké infrastruktury, na který je nutné se do budoucna zaměřit, ale o jehož zásadním posunu lze pochybovat.

V každém případě zůstávají stav americké infrastruktury a její podfinancování možná nudnou, ale přitom klíčovou otázkou v budoucím směřování země. Tím spíš, že důsledky klimatických změn ještě zvýrazňují zjevné nedostatky existujících kapacit americké infrastruktury. Pravidelné hurikány a s nimi spojené záplavy jižanských měst jako Houston a New Orleans například poukazují na slabá místa protipovodňových systémů.

Intenzivní sněhové bouře, nečekaný mráz, ale i čím dál větší horka způsobují kolaps zastaralé a špatně udržované elektrické sítě v Texasu, druhém nejlidnatějším státu USA.

Přívalové srážky způsobují zatopení už tak poddimenzovaného newyorského metra i zaplavení dálnice v Detroitu.

Opakující se období sucha a požárů v Kalifornii budou rovněž vyžadovat obrovské investice do infrastrukturních řešení.

Jak konstatoval bývalý prezident Trump, to vše se dá spravit. Jenže bez investic, vize a politické vůle bude americká infrastruktura nadále zaostávat.

(zdroj: https://denikn.cz/797621/biden-se-chyst ... y/?ref=tit)