demografická krize, rostoucí dluhy, iniciativa Hedvábní Stezka 2.0
Jeden z hlavních bodů projevu Si Ťin-pchinga ve svém nedělním projevu k 2300 delegátům shromážděným ve Velké síni lidu v Pekingu bylo, že se zavázal, že bude řešit pokles porodnosti v zemi. Demografické výzvy, kterým země čelí, nedávno označil za až "strategický problém".
Změna je vnímána jako symbolická i skutečná rána dominance Si Ťin-pchinga a krize vrhá stále větší stín na jeho jisté třetí funkční období.
Populace Číny 1,4 miliardy lidí je stále největší na světě. Výzkum Šanghajské akademie sociálních věd ale předpovídá, že do konce tohoto století, za necelých 80 let, klesne na 587 milionů – tedy méně než polovinu dnešního počtu! Počet sňatků klesal osm let v řadě od svého vrcholu v roce 2013. Před devíti lety zaregistrovalo svůj sňatek téměř 13,4 milionu párů, loni jen 7,6 milionu. Počet narozených dětí klesl v roce 2021 na rekordní minimum, s pouhými 10,62 miliony novorozenců, a očekává se, že letos klesne pod 10 milionů. Pokud nenastane obrat vývoje situace. Tento obrat ale musí nastat ve vrchním řízení země. Když ne celkový obrat, tak změna smýšlení.
V letech 1980 až 2016 čínské úřady vnutily rodičům politiku jednoho dítěte, aby omezily růst populace. Zrušení tohoto zákona bylo de facto oficiálním přiznáním, že země čelí nežádoucímu demografickému poklesu. V loňském roce se počet dětí, které mohou čínské páry mít, zvýšil ze dvou na tři a za poslední rok úřady zavedly další opatření ke zvrácení populačního trendu, včetně dotací na bydlení, delší mateřské dovolené, daňových úlev a peněz navíc pro třetí dítě. Tyto změny zatím nepřinesly žádné výsledky.
Země zároveň zešediví. V roce 2021 bylo více než 267 milionů Číňanů ve věku 60 a více let, což představuje téměř jednu pětinu populace, ve srovnání s 263 miliony dětí mladších 15 let. Tato propast se určitě ještě zvětší, přičemž se očekává, že každý pátý Číňan bude mít do roku 2035 alespoň 65 let, čímž se země zařadí do kategorie „superstarých“.
Čínští mileniálové úplně oddalují nebo odmítají svatby a plození dětí, protože čelí intenzivnímu pracovnímu tlaku, raketově rostoucím cenám nemovitostí, rostoucím nákladům na vzdělání a diskriminaci matek na pracovišti. Loni se k uzavření manželství zaregistrovalo pouze 7,6 milionu čínských párů, což je o 44 procent méně než v roce 2013 a nejméně za 36 let.
Porodnost (7,5 porodů na 1 000 lidí) je rekordně nízká od založení komunistické Číny, devět provincií a regionů zaznamenalo záporný populační růst.
Vše nabylo zvláště dramatických rozměrů kvůli čínské politice „nulové tolerance“ vůči Covidu, která zcela pobláznila populaci, zejména mladé.
Časté a rigidní odstávky celých mnohamilionových měst a z toho plynoucí chaos a tragédie přiměly občany, aby si uvědomili, jak křehká jsou jejich práva ve srovnání s bezcitnou státní byrokracií, která netoleruje žádný nesouhlas.
To byl zejména
případ Šanghaje, nejbohatšího a nejpůvabnějšího města země, kde byli obyvatelé vystaveni nedostatku potravin, nedostatečné lékařské péči a nucené karanténě ve spartánských zařízeních.
Zašlo to tak daleko, že přinutilo obyvatele, aby po karanténě odevzdali své klíče, aby zdravotníci mohli přijít a postříkat jejich osobní věci dezinfekčním prostředkem, a to bez vědeckého zdůvodnění postupu nebo jakéhokoli ohledu na soukromý majetek. Pro mnoho obyvatel to byla poslední kapka. Ani jejich domovy – jejich soukromý prostor a útočiště – nebyly ušetřeny horlivého provádění vládní politiky.
"Určitě nechci, aby moje děti čelily nejistotě života v zemi, kde vláda může přijít k vašim dveřím a dělat si, co chtějí," řekla třicetiletá Claire Jiang, která pracuje v mediálním průmyslu.
Ani Šanghaj, nejrozvinutější čínské město s nejsilnější střední třídou, tedy nemohla být ušetřena takového autoritářského zacházení.
"Kdo je ochoten mít děti, když na to dojde? Kdo se vůbec odváží mít děti?" zeptal se jeden uživatel Weibo. "Vaše vláda končí se mnou. A utrpení, které jste způsobil, končí i se mnou," řekl další. Rychle se šířící pobouření brzy přitáhlo pozornost online cenzorů. Ale potlačování toho, co chtějí mladí lidé říci, je nepomůže přesvědčit, aby měli děti. Naopak. Trvají na tom, že jsou „poslední generací“ a podle výzkumu, který v únoru zveřejnil think-tank YuWa Population Research, mají čínské ženy v současnosti méně dětí než ženy v jakékoli jiné zemi na světě.
Za posledních deset let za prezidenta Si Ťin-pchinga se celkový počet obyvatel zvýšil o pouhých 53,38 milionu s průměrným ročním tempem růstu o mizerných 0,4 procenta. Předpokládá se, že v průběhu příštích pěti let – možná již letos – se porodnost dostane do červených čísel.
Co je vlastně státní propagandou na sociálních sítích potlačováno
Jsme poslední generace – říkají naštvaní mladí Číňané a Číňanky, kteří nechtějí rodit děti v represivní společnosti, která bude vládnout životu jejich potomků pevnou rukou strany.
Navzdory otevření trhu Číny, její unikátní slitiny komunismu a kapitalismu, faktem zůstává, že čínský státní aparát reguluje životy občanů příliš přísně a některá nová „děti“ s tím nechtějí souhlasit. Nechtějí toho molocha krmit mladým masem. Hrozí mu, alespoň v symbolické rovině – vyhynutím. Pro generace čínských rodičů je úspěch jejich dětí dlouhodobě jedním z nejdůležitějších životních cílů a je známo, že jsou pro něj připraveni přinést velké oběti. Zdá se ale, že už se nedají vydírat. To se pro ně stalo nesnesitelným.
Když policie dorazila na práh bytu mladého páru a nařídila jim, aby šli na několik dní do karantény, přestože ani jeden z nich nebyl nakažen koronavirem, vzbouřili se, což je něco nepopsatelné do té doby. Důstojník jim pohrozil budoucností jejich dětí: „Pokud neuposlechnete, budete potrestáni a trest postihne další tři generace ve vaší rodině,“ řekl policista v ochranném obleku a ukázal prstem na kameru. Video natočené zevnitř bytu tamní kamerou se dostalo od páru ale ven. Odpověď se stala heslem čínských mileniálů: „Jsme poslední generace, děkujeme,“ odpověděl bez okolků odvážný mladý Číňan, kterého na videu není vidět, čímž zřejmě naznačil, že děti neplánuje.
Faktem je, že to nebyl jediný pár a tato represe neprobíhala jenom v jednom městě.
Nyní to bylo sdíleno a vznikl nový odpor vůči tomuto zacházení. Mnoho mladých Číňanů a Číňanek se s tímto poselstvím ztotožnilo. Na sociálních sítích se začaly objevovat zprávy označené hashtagy #WeAreTheLastGeneration a #ThisIsTheLastGeneration.
Poklidná vzpoura mladého muže proti tradičním čínským očekáváním – oženit se a mít děti – se tak stala odnoží nového hnutí odporu. Někteří zašli ještě dál a ptali se, zda by vůbec měli zakládat rodinu ve stále více represivním systému. Není to jen jejich online vzdor, který by měl úřady znepokojovat. Tento postoj má své velmi viditelné důsledky „na hřišti“.
Nedá se tedy ani říct, že by situace byla špatná poslední rok-dva, protože je špatná delší dobu. Pokud režim nezmění přístup, tak se navzdory slova dál zhorší. A režim patrně přístup nezmění, pokud se neupraví hierarchie klíčových lidí.
Dnes navíc mnoho mladých lidí trpí pro nedostupné bydlení: mají zaplaceno, ale nebydlí, protože firmy nestaví, protože nemají peníze. Tento kolosální problém hasí Peking a provincie, ale neadekvátně k rozsahu.
Čína se dostává do své vlastní dluhové pasti, když se hromadí půjčky v rámci iniciativy Belt and Road
Čínský prezident nechce "usnadnit" restrukturalizaci dluhů rozvojových států, kterým Čína levně půjčila na vlastní rozvoj. Dnes to nestačí splácet a jsou v dluhové pasti. Tento přístup kritizují globální finanční instituce, což se může Číně vymstít. Sama totiž není v dobré kondici a agentura Fitch již od září snížila ratingy mnoha firem/bank v zemi.
Prezident vyhlásil, že nové půjčky se nebudou půjčoovat tak jako doposud. Tento výrok je ale ekonomickým nesmyslem. Čína nemá co půjčiť a projekt Hedvábní Stezky se rozplynul na Ukrajině a pro válku tam státy EU odebírají čím dál méně tovaru. Přístavy jsou sice plné, ale čínské továrny nevyrábí jako doposud. Výmluva padá na sucho a energetické problémy, celá města jsou bez elektrické energie. Tím se společně s Covid politikou zhoršuje ekonomická situace.
Jen pro představu:
Čína doposud uvolnila pro 150 států světa více než 1000 mld. USD na infrastrukturální projekty. Čína se tak stala největším věřitelem na světě jako subjekt, ale zároveň eviduje největší nesplácené pohledávky. Proč? Protože ty země čelí kvůli stávající situaci ve světě devizové krizi, mají co dělat, aby bylo dost peněz na ropní produkty a potraviny ... a nemají peníze na hydroelektrárny, silnice, železnice, školy a dle smluv se stane často pouze to, že ta infrastruktrua propadne Číně.
Až 60% zemí nesplácí Číně dle harmonogramu. V roce 2010 to bylo jen 5%. Černá Hora, kde se to diplomaticky řešilo a přitlačilo ke zdi, aby se to vyřešilo je následováno Pákistánem, kde se hledala rovněž cesta a končí nyní Srí Lankou, kde to nabralo jiný rozměr. To jsou jen některé případy. Nedávné záplavy v Pákistánu donutily Islámábád požádat Mezinárodní měnový fond o záchranný balíček. A jednoduše nesplácí za dálnice a přístavy. "Čína má počkat". Prohlásil to člen armádního velení, který řídí záchranné akce, výstavbu dočasného bydlení atp., protože dle něj snad nebude upřednostněn cizí zájem před vlastním národem. Pákistán, který ale Čína potřebuje pro export zboží a který ačkoliv je menší, by mohl zmařit vícero kroků Pekingu. Do stejné situace se dostal Bangladéš. Nemá z čeho. A je pod ochranou Indie a ta se s Čínou nesnáší. Tyto vztahy jsou tak propletené, komplikované a napjaté, že to nepomáhá řešení jak se z tohoto bludného kruhu dostat ven. Několik afrických států již ani nepokračuje v domluvených investicích a ruší čínské půjčky - třeba Zambie, psal jsem tam o tom;
http://forum.ceskedalnice.cz/viewtopic. ... 66#p258866 . Napjaté nebo zhoršené vztahy má mnoho afrických států s Pekingem pro využívání. Africká Unie se nedávno vyjádřila, že si nenechá plundrovat nerostní zdroje nikým a tím neměla na mysli EU/USA. Některé čínské firmy navíc zaměstnávají vlastní lidi na černo, což je další sociální aspekt, který se logicky Afričanům nelíbí.
G7 konstatuje, že 40% dluhu chudých zemí tyto státy dluží Číně.
Čína čelí velkému problému v souvislosti s tím, že záruka za nesplácení bylo převedení majetku na Čínu. Jenomže až 70% projektů, na které to lze vztáhnout, nejsou dokončené a tudíž nemají hodnotu. Čína si nemůže nárokovat nedokončený projekt, respektivě může si vzít "dualizovanou silnici" - ale tu nedokončenou část, kdežto dosavadní státní 1+1 si nechá nadále tamní stát. A pokud se bude Čína domáhat čehokoliv, tak ty státy ty projekty nedokončí do doby, než budou mít na splácení. Z uvedené částky 1000 mld. USD je v Africe 140 mld. USD.
Čína tedy nemá peníze z těchto půjček, což byl ale plán na zajištění zdrojů, pokud budou doma hospodářské problémy. 
Tím, jak se válka na UA prohlubuje a protahuje, tak tím více trpí jednak rozvojové země a jednak západní svět snižuje životní úroveň, čímž se v Číně zhoršuje životní úroveň a nelze s tím prakticky nic víc dělat v rámci zachování postojů.
Čínská finanční instituce v Pekingu pod dohledem vlády informovala, že se zavede program Hedvábní Stezka 2.0 Má být východiskem pro životaschopné projekty a se všema zeměmi se musí aktualizovat podmínky a je jisté, že budou "jisté ztráty", které ale nespecifikovala. Protože si Čína nechce dovolit ztratit dosažený vliv na tyto země.
Podle Zhang Xiaojinga, ředitele Národní instituce pro finance a rozvoj, se očekává, že celkový dluh jako procento hrubého domácího produktu – letos vzroste o 11,3% bodů na přibližně 275 %. Růst připsal především zpomalení ekonomického růstu.
Spotřebitelé se kvůli nejistým ekonomickým vyhlídkám zdráhali přijmout další dluhy. Střednědobý a dlouhodobý dluh domácností, který je ukazatelem hypoték, se ve dvou z prvních pěti měsíců roku 2022 snížil, což je bezprecedentní pokles.
To podnítilo debatu o riziku propadu Číny do „bilanční recese“ podobné tomu, co se podle některých názorů stalo v Japonsku v 90. letech. Obyvatelé a společnosti této země se pokusili snížit dluh snížením výdajů a investic, ale to jen prohloubilo ekonomický propad.
Vládní dluh do konce tohoto roku dosáhne již 70% HDP. Z původní koncepce, kdy byl kolem 60-65% že se sníží na 50% se upustilo.
Pro další čtení doporučuji:
https://www.omfif.org/2022/10/chinas-ec ... nstrained/ .
K 17.10. byl prezentován vývoj vládního dluhu do roku 2027:
plán pro rok 2030 byl naplněn a neexistoval koncept rozvoje. Jde tedy o to, jestli je opravdu prostor zadefinovat tento rozsah a prakticky to, co se postavilo za 30 let postavit za 15 let. Za stávající situace ve světě i doma. 
