A ještě jedno shrnutí a tedy to nejvyšší.
Norsko eviduje asi 95 000 km veřejné silniční sítě, ze které je asi 10 500 km státních silnic.
Když se zaměříme jen na
dálniční síť nebo nadřazenou silniční síť, tak tady je stav následující, resp. k 06/2025 :
* v Norsku je 631 km dálnic
* dalších 458 km rychlostních silnic
* a k tomu 705 zkapacitněné 4- pruhové státní silniční sítě
Tedy celkem 1800 km nadřazené státní silniční sítě.
krátký pohled do historie:
První dálniční úseky v Norsku byly otevřeny od roku 1962 v 60. letech 20. století a norské silniční úřady plánovaly do roku 1980 postavit téměř 800 kilometrů dálnic. Na začátku 70. let se však výstavba dálnic zastavila, částečně proto, že dálnice zabíraly velkou část rozvojových projektů. Od 90. let 20. století se rozvoj opět zrychlil a když byla 9. září 2009 otevřena dálnice mezi Assurtjernem a Vinterbro jižně od Osla, Norsko poprvé získalo celostátní dálniční síť jako platný poojem. Stalo se tak propojením tří nejdelších dálničních úseků v Norsku – severně, jihovýchodně a jihozápadně od Osla. Poté bylo možné jet nepřetržitě po dálnici z Tønsbergu a Gardermoenu až k hranicím se Švédskem ve Svinesundu.
V roce 2015 Švédsko dokončilo dálnici mezi Pålenem a Tanumshede na silnici E6. V té době byla norská dálniční síť o délce přibližně 400 kilometrů napojena na evropskou dálniční síť souvislými dálnicemi až do Španělska, Itálie a Srbska. A v té době vzniká dálniční společnost Nye Veier.
Do roku 2018 existovaly dálnice pouze ve východním Norsku, Agderu, Rogalandu a Vestlandu, ale 19. prosince 2018 byl v Trøndelagu otevřen krátký úsek dálnice.
Norsko je jedna z mála zemí světa, která má vysoké příjmy z prodeje ropy/plynu a která dodnes navzdory obrovským příjmům nemá masivně vystavěnou silniční síť. Je to dáno hlavně tím, že pečlivě posuzují všechny projekty a nechtějí zabírat stále další prostor stavebními projekty.
Norsko také ještě stále formuje jednotlivé silnice. Řada 4- pruhových silnic se může úpravama standardizovat na dálnici - ale dokud se tak neoznačí, tak jsou "jen" těmi silnicemi. Stejně tak Norsko od roku 2019 staví různé přivaděče a mají 4- pruhy, ale nevedou se jako km navíc v rámci těch dálnic. Stále je to jedn dálniční úsek z bodu A do bodu B a případně se jen uvede, že se v rámci projektu postavilo (klidně) dalších 15 km (z čeho je klidně 6 ve 4- pruzích). V tomto je Norsko administrativně velkorysé.
Norsko se taky ale vždy nestaralo jen o 10 tisíc km státních silnic. Ještě před rokem 2010, před silniční reformou, se stát staral přímo o skoro 28 tisíc km. Většiny sítě se vzdal - ve prospěch vyšších samospráv. Když se investuje, tak společným rozpočtem atd., ale stát jako takový se začal dívat na silniční síť jináč. A to je další "výjimka" - v drvivé většině případů se stane opak a sice, že bohatý stát převezme další tisíce km silnic a investuje do nich.
Nejvíce dálnic a zkapacitněných silnic se staví všude kolem Osla a na všechny strany od něj, pak po pobřeží od Osla na západ a velmi lokálně na západním pobřeží. Ovšem jak je v tématu uvedeno, tak existují masivní megaprojekty, které to postupně změní a něco se již rýsuje.
Velkou výsadou Norska jsou ale i iné investice. Tak jak platí již řadu let, že je snaha překlenovat "sousední území", co je charakteristická črta rozdílů v zemi - oddávna sousední vesnice neznala sousední vesnici, protože kombinace horských podmínek a počasí to neumožňovala. Dnes, v posledních letech se staví opravdu masívní tunelové - mostní projekty. Spájí se nejen sousední vesnice, ale celé bloky sídel. Do jaké míry jsou ty propočty návratnosti zadané realisticky nebo je to přizpůsobené "blahobytu" je těžko říct. Norsko totiž těmito projekty podpořuje místní hospodářství, stavební materiály, dopravu, produkci ocele a v neposlední řadě technologické společnosti.