jonáš píše:A nebezpečné. Vodík je mrcha plyn, vzhledem k fyzikáklně zanedbatelné velikosti molekuly uniká i pórovitostí materiálu, a vybuchuje v celkem libovolný koncentraci ve vzduchu. A abyste dostal do bandasky nějaký energeticky zajímavý množství, musel by bejt v tisících atmosfér nebo kapalnej ..
Tak tak.
Jenom pro dopřesnění - únik vodíku skrze strukturu obalu až takový problém není, neboť ho uniká velmi málo. Podstatně větší problém je to, že pronikáním vodíku je až na atomární úrovni (tj. molekula vodíku je souměřitelná s velikostí "mezery" mezi atomy železa a legur) a dochází k tzv. vodíkovému křehnutí materiálu. Řešením je pokovení čistým chromem či komplexory na bázi kevlaru. Obojí dost drahé.
Vodík v libovolné koncentraci nebouchá, rozmezí je 4,0 - 75,5 obj.% Dokonce výbušnost není takovým problémem, jakým se zdálo, protože díky tomu, že vodík je 124x lehčí než vzduch, se extrémně rychle samovolně rozptyluje v atmosféře a výbuch nehrozí..... krom podzemních garáží
S potřebným tlakem jste trochu přestřelil, jako ekonomicky efektivní (poměr objemu nádrže a uskladněné energie) postačuje tlak 750 atmosfér (75 MPa). Ale i tak je to hrozivě veliké číslo.
Sečteno podtrženo: výroba je vyřešena a je efektivní (jak parní reforming zemního plynu, tak i elektrolýzou pomocí regulační vyrovnávací energie - ta je levná!), pohonné jednotky jsou na světě, fungují a není s nimi problém (pístové spalovací, rotační, palivové články), bezpečnost není takovým problémem jak se původně myslelo. Hlavním problémem je distribuce a skladování a tedy problém materiálového inženýrství.
Sorry za OT, ale na tomto projektu jsem tři roky pracoval, dizertaci psal, tak má člověk tendenci sdělovat pravdy......
